Článek
Vůjtkův tým odehrál semifinále neskutečně trpělivě, celou dobu dokázat jít ze zajištěné obrany a čekal na chyby českých hráčů, což bývalo v důležitých vzájemných zápasech v minulosti opačně. „Zkusili jsme na Čechy podobnou taktiku, jakou sbírali oni velké úspěchy, včetně mnoha slovenských skalpů," připustil Vůjtek.
Důležité podle něj bylo, že po druhé třetině, v níž Česko vyrovnávalo a získávalo herní převahu, dokázali Slováci odskočit hned v úvodu třetí částí na dvoubrankové vedení. „Pak už jsem ani nebyl nervózní. Prostě jsem věřil, že to uhrajeme. Soupeř působil docela nervózně, stačilo nám jen vyhazovat puky do středního pásma, udržet modrou čáru a dobře si pokrýt předbrankový prostor."
Pikantní souboj s českým týmem Vůjtek nijak výjimečně neprožíval. Nemohl a ani si nechtěl připouštět, že hraju proti reprezentaci země, kde se narodil a kde žiju. „Česko pro nás bylo soupeř jako každý jiný. Mám teď práci na slovenské střídačce a prostě jsme chtěli porazit silného protivníka. Kdyby proti nám stáli Švédové, radost z výhry bych měl úplně stejnou," mínil.
Větší slovenská vůle a štěstí
Emoce s ním necloumaly ani při hymně, při níž rozesmáté tváře jeho svěřenců ostře kontrastovaly s rozčarováním na české straně. „Já byl v tu chvíli opravdu rád, že zní právě ta slovenská."
Jen krátce si po utkání stihl promluvit s českým trenérem Hadamczikem, s nímž se přes třicet let dobře zná. Navíc bydlí nedaleko od sebe. „Byl hodně zklamaný, ale povídal jsem mu, že my možná měli více vůle po vítězství i trošku štěstí. To většinou přeje připraveným a nás se tady drží," tvrdil Vůjtek.
U české reprezentace nedostal nikdy šanci a teď potvrzuje své trenérské kvality na Slovensku. „Mluvilo se o mně u nás doma v souvislosti s reprezentací naposledy v létě 2005, dneska už jdou ale tyhle věci naprosto mimo mě a rozhodně to není tak, že bych výhrou nad Českem teď cítil nějaké zadostiučinění. Vlastně o tom nechci vůbec polemizovat," říkal Vůjtek, ale moc ho těšil respekt, který si rychle na Slovensku vybudoval.
Půjde košile do dražby?
„Každý trenér je rád, když jeho práce nese ovoce. Asi jsme si tu všichni sedli a hlavně povedlo se dobře poskládat pro tým. Mužstvo se během turnaje hodně semklo. Všichni v něm dělají pro úspěch, co mohou. Tvrdit mně ale někdo před šampionátem, že dokráčíme až do finále, myslel bych si, že je šílený," přiznal Vůjtek, jehož hlavní úkolem na letošním MS bylo vybojovat přímý postup na OH 2014 do Soči.
K tomu měl zkusit Slovensko dovést po pěti letech zase do čtvrtfinále. „Cíl už máme dávno překročený, možnost hrát o zlato je taková třešinka na dortu," říkal Vůjtek, pod jehož vedením začali Slováci turnaj dvěma porážkami, ale po nich si připsali sedm výher v řadě. „Za celou tu dobu naší vítězné šňůry nosím stejnou košili. Vypadá už skutečně hrozně, ale obléct si ji musím i v neděli na finále. Čichat k ní ale raději nebudu. Ještě ten jeden večer to vydržím, pak ji třeba dáme dražby," usmál se Vůjtek.
Finále MS předčilo titul s Jaroslavlí
Medaili ze světového šampionátu hned v prvním roce svého působení u slovenské reprezentace staví jasně nad své klubové triumfy v ruské Jaroslavli v letech 2002 a 2003. „Úspěch na mistrovství předčí všechny moje ligové. Navíc má příchuť senzace, se slovenským mužstvem se tady moc nepočítalo."
V nedělním večerním finále s Ruskem mohou Slováci vyrovnat historický úspěch z roku 2002, kdy na MS v Göteborgu v boji o titul uspěli rovněž proti sborné. „Pokusíme se uhrát ještě ten poslední zápas, i když po zranění dalšího obránce Starosty nám zůstalo už jen pět zdravých beků. Už ta samotná finálová účast je ale obrovským úspěchem a něčím, o čem se nám ani nesnilo."
