Článek
I z hlediště bylo patrné, jak moc jste si oddychl, že jste konečně zavěsil. Na oslavu jste zvedl obě ruce ke stropu haly, stejně jako hlavu...
Spadl ze mě balvan. Potýkám se se zvláštní sezónou, byl jsem zraněný, pak jsem netrefoval prázdné branky. V hlavě to je hodně, tohle jsem asi nikdy nezažil. Přitom šancí jsem měl za poslední zápasy hodně.
Těší vás vstřelený gól o to víc, že pomohl k výhře?
Stoprocentně. Nehraju si na to, že musím dávat bůhvíkolik gólů, na druhou stranu jsme zápasy vyhrávali. O to to bylo snazší, že tým moje góly tolik nepotřeboval.
Jak jste se s dlouhým střeleckým trápením vypořádával?
Měnil jsem úplně všechno - od hokejek počínaje, soustředil jsem se na jiné věci i v tréninku. Taková šňůra potká každého za kariéru, někdy víckrát. Jenže já to v lize nikdy nezažil, o to to bylo těžší.
Na jednu dobu vás trenéři přeřadili až do čtvrté útočné formace. Jak jste to snášel?
Je pravda, že to se mi už dlouho nestalo. Ale měl jsem nějaké zranění a s trenérem jsme se domluvili, že začnu ve čtvrté lajně. Tým vyhrával a nebyl důvod měnit sestavu. Ale je to samozřejmě velký rozdíl.
Nesvazoval vás fakt, že při zranění kapitána Hlinky nosíte na dresu kapitánské céčko?
To ani ne. Jsem prostě rád, že se vyhrávalo a věřím, že týmu ještě budu platný.
Vedle gólu jste nastřelil i horní tyčku. Soudíte, že jste proti Třinci odehrál svůj nejlepší zápas v sezóně?
Nevím, jestli to byl nejlepší zápas, ale pocitově to ze mě spadlo. Vím, co umím a musím to víc prodat. Šel jsem hrát do první lajny, a když jsem dal ten gól, tak naskočíte do tempa. Jsou to spojené nádoby, to vám řekne každý hráč.
