Růžička a Hadamczik stojí zase proti sobě: Jsme protivníci každým coulem

Hadamczik: Mě zajímá Růžička především jako trenér soupeře. Trochu mediálního humbuku kolem toho asi bude, pořád jsme protivníci každým coulem. Při zápase je ale potřeba soupeře nenávidět, kamarádíčkování nemám rád.

Růžička: Pro mě jsou pikantní hlavně zápasy proti Spartě, to si nesu z dvaceti let ve Slavii. Pokud jde o zápasy s mužstvem pana Hadamczika, tak ty zase tolik neprožívám a nechávám jiným, ať to soupeření sledují. Kdo chce, ať nás vnímá jako rivaly, ale já se teď soustředím jen na to, aby nám začátek sezóny takříkajíc neufrnkl.

Hadamczik: Dostal jsem v Kometě šanci trénovat podle svých představ, zavést si svůj systém. Hodně si cením právě takové nabídky, trenéra vždycky zajímá, jaký tým má k dispozici a jaké jsou podmínky. V Kometě je obojí na vysoké úrovni.

Růžička: V Chomutově jsem našel vynikající podmínky. Mužstvo pořád poznávám, i když pár hráčů znám už z loňska, kdy jsem tu byl ještě jako konzultant. Seshora z okna je ale všechno jednodušší. Dáte si čajíček, něco zakousnete a díváte se na hokej. Na střídačce nemáte na nic čas, jste zatažení do hry. V tom je velký rozdíl.

Hadamczik: Mě v Brně fascinuje hlavně obrovský zájem lidí o klub. Když vidím to silné zázemí fanoušků a slyším v hledišti chorály, tak mi přijde, že pro lidi tady je Kometa srdeční záležitost. Fandit jí, to není jen o tom, koupit si dres a šálu, tady mají lidi ke Kometě takřka rodinnou vazbu. Za sebe můžu říct, že jak se s fanoušky potkávám, tak z nich cítím uznání.

Růžička: S majiteli mám vynikající vztahy. Řešíme plno věcí společně, ale pro mě je důležité, že na mě spoléhají po sportovní stránce. Jedna věc jsou finance a druhá sportovní činnost. A v tomto směru funguje praxe, abych si to rozhodoval sám, což mi vyhovuje.

Hadamczik: Brněnský klub je profesionálně řízený, zaběhlý a dobře fungující. Rozhodně jsem tady nedělal na někoho chytráka, že právě já jsem vymyslel hokej. Na asistenty jsem dostal doporučení a jsem za to rád, oba jsou to fajn kluci.

Hadamczik: Bronzový kádr víceméně vydržel pohromadě. Odchod Kempného, který byl podle mě nejlepším obráncem extraligy, jsme se snažili kompenzovat ziskem Tomáše Kaberleho, beka, který má autoritu na ledě i v kabině. Ještě bych rád nějakého útočníka, na rovinu přiznám, že jsme přes léto jednali s Romanem nebo Vránou, ale nakonec dali přednost cizině.

Růžička: Největší posilou je Vondrka, ale chceme pracovat jako tým. Výsledky neudělá jednotlivec. V obraně nemáme tak zkušené kluky, ale budeme s nimi pracovat. Kdo mě zná, ví, že začneme v nějaké sestavě, ale pak se často hráči prostřídají. Na farmě v prvoligové Kadani jsou připraveni další adepti.

Hadamczik: V Brně bude tlak maximální, ale já jsem za práci u ambiciózního týmu rád. Chceme vyhrávat od prvního zápasu a mít sezónu co nejdelší. Nejsem z těch, kteří podceňují základní část. Do play off je třeba jít z co nejvyšších příček a s patřičným sebevědomím.

Růžička: Mám jasný cíl stabilizovat a ustálit kádr, tým si musí sednout. Pro nás je teď zásadní, aby se v Chomutově za rok zase nehrála první liga. Prioritní je udržet se a k něčemu se odrazit.

Hadamczik: O nervozitě bych asi nemluvil, spíš se člověk těší. Jsem zvyklý trenérskou práci podřizovat tomu, co obnáší. Každý den jsem na tréninku a byl bych nesvůj, kdyby to mělo být jinak. V Brně i bydlím, domů do Kravař se dostanu tak jednou za čtrnáct dnů.

Růžička: Nervózní nejsem a naopak jsem rád, že se vracím do denního standardu. To mě baví, naprosté vytížení. V minulé sezóně jsem si od hokeje odpočinul, protože jsem odkoučoval jen šestnáct zápasů s reprezentací. Měl jsem třeba tři měsíce volno a připadal jsem si, že nic nedělám. V Chomutově mám perfektní zázemí. A snažím se být tady co nejvíc, třeba nepřetržitě tři dny v týdnu. Abych mohl sledovat i juniory apod. Zajímá mě, jak na tom jsme jako klub, nejen áčko. A do Prahy mi cesta trvá asi hodinu a čtvrt, což se dá zvládnout.