Článek
Máte nyní jako hlavní cíl udělat desítku, nebo stále ještě věříte v přímý postup do play off?
Jsem realista, koukám už jen na postup do předkola.
Nevkrádávají se vám občas do hlavy myšlenky, že by se to stejně nemuselo podařit a Slavii by čekala jen skupina o udržení?
To víte, že jo, a už hodně dlouho! Proto furt utíkám do lesa a na ryby. Tlak a představa, že začneme prohrávat a propadat se propastí dolů v tabulce, je hrozná. Ale máme to ve svých rukách a je to jen na nás. To si musíme všichni uvědomit.
Daří se vám myslivostí a rybařením, vašimi koníčky, pročistit hlavu?
Funguje to, stejně jako moje malá (tříletá dcera Denisa). Pořád dělá psí kusy, člověk se na ni vždycky těší. I když jste sebevíc unavený nebo frustrovaný z proher, dítě vám energii vždycky dodá.
Jste suverénně nejproduktivnějším hráčem Slavie, držíte se i v první pětce kanadského bodování celé extraligy. Se svými výkony jste spokojený?
Ale jo, dělám zhruba bod za zápas, hraju hodně a jsem zdravý, takže spokojený jsem. Pořád ale věřím, že to nejlepší teprve přijde; jak z mé strany, tak od týmu. I proto se spoluhráče snažím upozorňovat, když něco udělají špatně. Pokud ale stejnou chybu zopakují v jednom zápase potřetí, začínám být impulzivní. Prostě nejsem člověk, který jen sedí na střídačce, kouká do blba a je mu všechno v uvozovkách u prd... Na druhou stranu ale dokážu kluky i pochválit a vyburcovat.
Nelitujte občas toho, že se k vám nepřidá nikdo další, kdo by byl v pravou chvíli schopen rozhodovat zápasy? Vždyť druhý nejproduktivnější hráč Slavie má zhruba o polovinu bodů méně než vy.
O tohle ale vůbec nejde, není to o tom, že někdo má 50 bodů a druhý 700. Důležité je, aby každý na ledě nechal všechno a padal po hubě na led. Já jsem složení mužstva před sezónou viděl, a i přesto jsem do toho šel. Protože Slavii mám v srdci a tohle je pro mě výzva.
Pravda, jinak jste klidně mohl zůstat ve Švýcarsku, kde se vám během tří sezón v Luganu Davosu a Bernu mimořádně dařilo. Nelitujete, že jste v zemi helvétského kříže nezůstal?
Je pravda, že na to mám krásné vzpomínky, získal jsem dva mistrovské tituly. Když po tom loňském (za Bern) řve na stadiónu dvacet tisíc lidí vaše jméno, je to nádherný pocit a hezky se to poslouchá! Jenže venku jsem byl strašně dlouho, doma jsem měl rozestavěný barák a navíc jsem si potřeboval psychicky odpočinout. Hlava už to nedávala, celou sezónu bych nevydržel.
Část ano?
Manažer Bernu mi každý týden volá a na konci hovoru se mi vždy zeptá, jak to se mnou vypadá, jestli bych k nim nepřišel aspoň na play off.
Třeba letos obléknete i jiný dres. Vrcholem letošní sezóny je olympiáda, kvůli které by o MS v Minsku nemuselo mít zájem tolik hráčů z NHL. Lákalo by vás potřetí v kariéře si zahrát na světovém šampionátu?
Tohle mě vůbec nežene, já jsem totiž stoprocentně měl být v olympijském týmu. Jako nosič hokejek! (směje se) Ne vážně - poslední čtyři roky jsem měl podstatně lepší sezóny, předváděl jsem jedny z nejlepších výkonů v kariéře a nikdo z nároďáku se mi stejně s pozvánkou neozval. Proč bych teda o něm měl přemýšlet na stará kolena?
Třeba proto, že reprezentační kouč Hadamczik, pod kterým jste startoval na šampionátech 2006 a 2007, už dříve přiznal, že by o veterány typu Tona s Hlinkou měl v souvislosti s MS zájem a rád by je pozval na poslední turnaj EHT...
Proč teda Toňák ani jednou nebyl na mistrovství světa, když trenéra tak fascinuje? Pak přijde realita a je to úplně jinak.
Čistě teoreticky, kdyby vás Hadamczik v dubnu pozval na Švédské hry, abyste se o šampionát porval, přijal byste to?
Ne! Já už jsem se o místo pral několikrát a potom jet na mistrovství a být tam jebanej? O to fakt nestojím. Navíc si nejsem vůbec jistý, jestli bych stačil mezinárodnímu hokeji, který je na úplně jiné úrovni než ten extraligový.
