Šlégr jako Muhammad Ali. Brusle si ještě umím zavázat a sním o titulu, říká o návratu

Určitě, už několikrát jsem řekl, že to vždycky bylo mým snem. Když jsem viděl Martina Straku, jak za tím celá léta jde, a nakonec se mu to povedlo, tak s Martinem (Ručinským) věříme, že nám to vyjde taky. Jestli to bude v téhle sezóně, to nikdo nemůže vědět, ale pokud by jakýkoliv hráč nešel do sezóny s tím, že chce vyhrát celou extraligu, pak ani nemá smysl, aby ji hrál. Ve finále je to vždycky o detailech. To se potvrdilo v letošním finále, kdy za Plzeň nastoupil Špaček. Přestože moc netrénoval, v hlavě si to dokázal natolik srovnat, že zápasy odehrál se ctí a dočkal se odměny.

O těchto věcech se nikdy moc neradím. Vždycky používám frázi, kterou kdysi říkal Muhammad Ali: máte spoustu kamarádů, přátel a trenérů, kteří vám radí, jak soupeři zasadit ránu, ale ve finále jste v ringu sám a pro konkrétní krok se i sám musíte rozhodnout.

Myslím, že je to příjemné odříkání. Sice to bolí, ale to bolelo vždycky. I když je pravda, že v mých letech to je trošku horší. Když ale máte před sebou cíl, vždycky za ním můžete jít a od bolesti se odpoutáte.

Já si ho sem přece nejdu budovat nebo kazit, nepřicházím s tím, abych si vytvářel nové jméno nebo image. Litvínov miluju, vždycky tomu tak bylo, a jsem mu vděčný, jakou jsem s ním mohl prožít kariéru. K hokeji patřím a patřit budu, mám chuť hrát a teprve se ukáže, jestli na to budu mít. Pokud ne, tak mě přeci trenéři nebudou hrát. To je logické.

Tenkrát to bylo hektičtější, bez extrémního tréninku. Trénoval jsem měsíc, ale do toho jsem ještě měl čtrnáct dní Sněmovnu. Vůbec se to nedá srovnávat, dneska jsem v daleko lepší kondici.

Záda mě bolela, bolí a bolet asi budou. Nemůžu očekávat, že když začnu naplno trénovat a hrát, tak to přestane. Takový zázrak neexistuje. Nicméně zatím si brusle ještě zavážu a dokavaď tomu tak bude, nepřestanu trénovat, a jestliže mi trenéři dají šanci hrát, budu se mužstvu snažit co nejvíc pomoct.

Žádné není. Jsem připravený a je mi v principu jedno, jestli nastoupím hned v prvním zápase, nebo až v posledním dvaapadesátém kole. To musí vyhodnotit trenéři. Každým přípravným zápasem se cítím lépe a lépe. Jsem na váze, na kterém jsem končil, kondici mám taky. Už jen fakt, že každý den dělám to, co ostatní spoluhráči, o tom napovídá. Logicky nemůžete očekávat, že budu na ledě sprintovat jako dvacetiletý kluk, ale v těchto letech už hokej stejně víc hrajete hlavou než nohama.

Vzájemný respekt tam je, ale kdyby si z nás nedokázali vystřelit, bylo by to špatně.

Nejsou z toho nadšení, ba naopak! Mají obrovský strach, nicméně vědí, že jsem v tomto ohledu zarputilý, a jak se říká, nepustím kostičku. Spousta lidí si může říct, že jsem blázen, ale já hokej a Litvínov opravdu miluju.

Říkal jsem, že už v životě nebudu hrát hokej a teď se chystám hrát znovu. Z nejvyšší politiky jsem odešel, k té komunální se ale určitě vrátím. Budu žít v Litvínově a pořád tvrdím, že když už někde máte žít, měl byste se zajímat i o to, jak má dané město nebo obec fungovat. Komunální politika tedy ano, o té nejvyšší sice vůbec neuvažuju, ale nikdy neříkejte nikdy.

Pořád jsem místopředsedou strany LEV 21, Národních socialistů a kandidátky teprve vytváříme. Pokud bych se na ní měl objevit, rozhodně to nebude jako lídr. Ale může se stát, že na některé pozici budu, protože jako místopředseda se pochopitelně nemůžu tvářit, že strana neexistuje a že mě nezajímá. Uvidíme, jak se v průběhu příštích týdnů rozhodneme.