Článek
Patří k nejkontroverznějším postavám českého fotbalu. S ničím se nemaže. Některé jeho kroky byly v minulosti až démonizovány. Hodného fotbalového funkcionáře ale ze sebe nikdy nedělal. Má rád přímé jednání, i když je nepříjemné. V poslední době však zvažuje konec v profesionálním fotbale. Nejvíc mu vadí nezájem města, které o více než polovinu skrouhlo peníze pro špičkovou příbramskou akademii i ostatní sport ve městě. Jeho odchod by mohl znamenat nejen její konec, ale i strmý propad příbramského fotbalu o dvě i tři soutěže.
Skutečně zvažujete konec ve fotbale, jak se už nejen v Příbrami říká stále hlasitěji?
Fotbal na profesionální úrovni dělám pětadvacet let. Nikdy neříkám nikdy, ale v hlavě opravdu mám, že se jednou třeba špatně vyspím, a ráno si řeknu, že končím. A udělám to.
A kdyby se Příbram zachránila v lize?
To je mé největší přání, kterému věřím možná už jen já. Poslední výhra nad Bohemkou mi udělala velkou radost a dodala energii. Bylo by to krásné, ale ne zcela rozhodující. Fotbal mám pořád rád, tenhle klub miluju, ale když vám házejí klacky pod nohy ve městě, které reprezentuje, a naše mládež skutečně výtečně i v zahraničí, pak vám to bere hodně energie. Ale já se nikdy nevzdávám.
Tyhle myšlenky jsou důsledkem vyhoření po čtvrt století, zdraví, nebo přístupu některých lidí ke klubu?
Nějaké zdravotní problémy mám, kdo je v tomhle věku nemá. Nejsou však rozhodujícím faktorem. Byl jsem na tom už hůř a vrátil jsem se. Nejvíc asi těch lidí, konkrétně příbramské radnice a pánů konšelů. Ubrali sportu zase peníze, nejen fotbalu, ale i dalším, extraligovým volejbalistům, Bobcatům, kteří jsou ve špičce amerického fotbalu, ale i judistům, hokejistům, cyklistům. Nejde jen o ty peníze. Vadí mi jejich přístup. Sport je vůbec nezajímá a škodí mu. Jeden sportovní den v roce nic neznamená. My se v akademii staráme o dvě stovky mladých fotbalistů prakticky celý týden po celý rok. Z jednání radních a podpory některých nesmyslných projektů jsem zklamaný.
Generální ředitel 1. FK Příbram a radní za ČSSD Petr Větrovský se vzdal funkce v klubu s tím, že mu chce pomoci. Někteří lidé to ale vidí jako útěk z potápějící se lodi...
Petra jsem do klubu přivedl, odvedl a odvádí pro něj pořád dobrou práci. Co všechno ho k tomuto rozhodnutí vedlo, nemohu komentovat.
Kdo by klub převzal, kdybyste skončil? Váš syn Jan, který už je v jeho vedení?
Honza je majitelem klubu, fotbal se vedle mne učí už řadu let, ale že bych mu doporučoval, aby fotbalu věnoval tolik času a peněz co já, to určitě ne. Když vezmu, že se v profesionálním fotbale pohybuji čtvrt století a na chod klubu potřebujete padesát miliónů ročně, spíš výrazně víc, tak se to blíží ke dvěma miliardám, co jsem musel dát dohromady s partnery, a často i sáhnout hluboko do vlastní kapsy. Ale nelituji.
Napadlo vás, že vaším odchodem může klub, který jste vybudoval, propadnout až třeba do divize a kvůli nezájmu města skončí i akademie?
A co mám dělat... Město by mělo mít o sportování mládeže větší zájem, ne házet klacky pod nohy. Nemá, dělá pravý opak. Nevyčítám konšelům, že dávají divadlu pětadvacet miliónů korun ročně, ale vadí mi, že na sport věnují ani ne polovinu. Prý byly peníze pro akademii předimenzované. To je strašný nesmysl, těch přibližně devět miliónů pokrylo sotva pětasedmdesát procent rozpočtu akademie. Stejně jsme na ni museli ten zbytek sehnat. Nám skrouhli peníze z devíti na necelé čtyři milióny, celému sportu dávají dvanáct miliónů. Starka přeci není spasitel. A že mě nemají rádi, by nemělo hrát roli, peníze chceme pro chod akademie, ne pro ligové mužstvo.
Čistě hypoteticky. Kdybyste měl odchovance, kteří odešli, například Baráka, Černého, Matějů, Maška, Wágnera a další... Kam byste si s takovým týmem troufl?
Kdybych tyhle a další kluky nemusel prodávat, aby klub mohl žít, pak každý rok bojujeme o evropské poháry. Ale bohužel, to je čistá hypotéza, i když krásná.
Když se za tím čtvrt stoletím ohlédnete, co vám udělalo ve fotbale největší radost?
Toho je spousta. Třeba postupy ze třetí ligy až do první, účast v Poháru UEFA, naši mladí ve vyřazovací fázi juniorské Ligy mistrů. A samozřejmě příbramští odchovanci v reprezentacích. A také spousta výborných lidí, hráčů, trenérů, funkcionářů, s nimiž jsem mohl spolupracovat. Já jsem optimista, myslím převážně na ty pozitivní věci a krásné chvíle, které mi fotbal dal.
