Imitátor, srdcař i nežádoucí útočníci! Šéfík Šádek představuje nové šampióny

„Mirky Dušíny z kluků neudělám. Náš vztah se vyvíjí. Nejsem naivní, abych si myslel, že všichni budou v deset ležet doma. Ale snažím se jejich nefotbalové aktivity korigovat, aby byly v souladu s našimi cíli," říká Šádek. „V Česku totiž profíci nejsou úplně profíci. I proto jsme třeba zavedli předzápasová i pozápasová soustředění a předcházíme různým nechtěným záležitostem," usmívá se Šádek při analýze vlastního kádru.

„Ač pochází ze Slovenska, skvěle ovládá češtinu. Ještě když působil ve Famagustě, byli jsme na Kypru na soustředění. V půl dvanácté se z výtahu řítil Horváth s Bergrem. Seděl jsem s tehdejším trenérem Vrbou na baru, tak jsme vyběhli ven. Auto, co na kluky čekalo, začalo couvat do protisměru. Běželi jsme za ním, ale samozřejmě marně. Až po ročním působení v Plzni se Matúš přiznal, že jel pro kluky, aby si vyrazili."

„Fantasticky umí napodobovat trenéra Koubka a jeho pozice při koučování. Nechtěně jsem to sdělil trenérovi, když jsem si posteskl, že Bolek paroduje nejen jeho, ale už i mě. Při hodnocení se Spartou tudíž trenér Koubek vyzval Petra, aby se chopil role. Ne každý náhradní gólman svoji pozici unese, ale Petr ji zvládá skvěle a ještě umí uvolnit atmosféru."

„První hráč, jehož jsem do Plzně přivedl. Seděli jsme v kanceláři a já mu říkal, že budeme hrát poháry. V pohledu jsem mu četl, že dumá, jestli jsem pod vlivem. Je to srdcař a nejlepší levý obránce v Česku. Ale musíme ho držet nakrátko. Pomalu, abychom mu dali gps nebo bodyguarda. Jde o tahouna na hřišti i mimo něj. Zpočátku jsme spolu bojovali. Několikrát mi s Milanem Petrželou foukali do balónků. Byli tehdy zelenější než balónky, do nichž dýchali."

„Klidný vyblbnutý frajer v dobrém slova smyslu. Naprostý profesionál, citlivý kluk. Za poslední měsíce se strašně posunul. Věděl jsem, že je kvalitní fotbalista, ale teď hraje famózně. Má srovnaný život. V naší kabině má úlohu sklidňujícího elementu. Nikdy jsme spolu neřešili žádný zásadní problém. Když chtěl před sezónou odejít, nebránil jsem mu, ale řekl, že bych ho v Plzni rád měl dál. A jsem rád, že ještě další dva roky bude náš."

„Ďábel s andělskou tváří. Vypadá, že do pěti neumí počítat, ale někdy je ho dost... Věděl jsem, že je kvalitní, ale že se prosadí až do reprezentace, mě nikdy nenapadlo. Je starší a rozumnější, i proto zastává roli pokladníka. Věřím, že s kasou nikam neodjede..."

„To je těžký kalibr. Prošel si velkými problémy, přesto je neuvěřitelně přátelský, trošku až free. Když je někomu úzko, tak ho chlácholí a dává mu doporučení, aby si zkusil být zavřený deset dnů v černé díře bez telefonu jako on. Je pořád rozesmátý od ucha k uchu. Většinou fotbalista v půl deváté sotva bručí, on se hihňá. Sám ze sebe si umí udělat legraci. Myslel jsem, že mám Františka přečteného, ale asi jsem měl knížku obráceně a vlastně se obávám, zda si on nepřečetl mě. Tuhle kapitolu budu muset vzít ještě jednou, abych se v ní orientoval."

„Klasický chachar. Ještě za působení trenéra Vrby jsem chvílemi nevěděl, zda jsem v Polsku, ve Stodolní v Ostravě nebo v Havířově. Povahově podobný jako Rajtoral."

„Hodný, rozmýšlivý a nesmírně talentovaný. V minulosti některým mladým po příchodu trvalo dva tři roky, než se uvolnili. Musí být v šoku, když na něj spustí Limberský s Vaňkěm. Věděl, že na jeho postu jsou skvělí hráči, ale nechtěl jít hostovat jinam. Nehodlal se po mistrovství Evropy jednadvacítek vracet do rozběhnuté přípravy a neznámého prostředí. Vybral si těžší cestu, která je v delším časovém úseku lepší. I to ukazuje jeho charakter."

„Absolutně nekonfliktní a bezproblémový. Hodně trpělivý a tichý. Hodně skoupý na slovo. Je čerstvým otcem, čímž nám přidělal problémy. Nejvíce nervózní byl z narození Lukášova dítěte trenér. Bál se, aby nedošlo na zapíjení mezi zápasy. Já ale znal termín dva měsíce dopředu. Ostatně můj diář je plný narozenin hráčů, manželek i termínů porodů. Jubilea v našem kádru si hlídáme (směje se). I hráči už jsou opatrní, protože zjistili, že Plzeň je malá, když jsem hned den po oslavě měl účtenku v délce poloviny toaletního papíru. Kluci se totiž nešetří na hřišti ani mimo něj."

„Při prvním působení v Plzni se Vašek stal obětí hry třetích osob. Umí projevit emoce, dát najevo city. Když přišel poprvé, možná ani nebylo jeho ambicí hned přestupovat ven. Na jeho případě jsme si ověřili, že podání ruky na znamení domluvy je v dnešní době jen příběhem z komiksu. I přes trnitý odchod jsme si k sobě našli cestu."

„Jeden z klidnějších kluků, jenž absolutně nepotřebuje být vidět mimo hřiště. Je jedním ze tří lidí v šatně, který čte. Když někam letíme, všichni mají tablety nebo časopisy, Tomáš knihu. Mimo trávník představuje jiný model novodobého fotbalisty. Konverzace s ním představuje příjemné osvěžení. Mít v kádru jenom samé Limberské a Vaňky, spáchám sebevraždu."

„Kluk, o němž člověk v šatně ani neví. Zatímco s některými je třeba mít sezení skoro každý týden, s Honzou vůbec. V jednom okamžiku jsem si myslel, že ho tlak a konkurence semelou. Ale ukázal, že je urputným bojovníkem. Je hodně cílevědomý. Nikdy jsem ho neslyšel nadávat nebo si razantně ulevit. Přesto se dostal až na výkonnost reprezentace."

„Dříč, vítězný typ. Když se před něj dá šutr, přerazí ho. Chce vyhrát trénink, chce vyhrát zápas. Velký profesionál na hřišti. Snaží se i mimo trávník, ale je to rošťák. Jeden ze zlobivějších kluků. Mojí první vzpomínkou na něj je okamžik, kdy jsme letěli do Istanbulu sondovat terén před Evropskou ligou. On letěl s agentem za angažmá, ale z výrazu se dalo číst, že není moc šťastný. Ani náhodou mě nenapadlo, že záhy budu řešit jeho návrat."

„Uměl řídit kabinu. Je to geniální fotbalista. Když ze sestavy vypadne tak dominantní hráč, jehož máte lidsky rád, názorová neshoda se těžko řeší. Ale myslím, že jsme obrovsky těžký kousek zvládli, byť se s jeho absencí pořád pereme. Lidsky mě posunul. Jsme si podobní váhově i ročníkově. Zažil jsem s ním spoustu trampot, ale nedám na něj dopustit."

„Stokrát mi může někdo říkat, že mám přestárlý kádr, ale pro mě není fotbalista v třiceti starý. Když vezmu, čím si prošel, chovám k němu obrovský respekt a úctu. Obrovsky silná osobnost (pozn. red.: Kolářova partnerka Tereza na podzim po dlouhé nemoci zemřela.) Naprosto skvělý chlap s velkým srdcem. Myslím, že mu určitě alespoň trošku pomohlo, jak za ním kluci stáli. Pomohl Viktorce a Viktorka pomohla Danovi."

„Budoucnost Plzně. Přišel v sedmnácti, za dva roky zde složil v češtině maturitu, za což má můj respekt. Hodně dbá na životosprávu. Často Patrika srovnávají s Daridou a on si možná i proto přidává více, než je zdrávo."

„Je maličký, ale těžká váha na hřišti i mimo něj. Specifický povahově. Strašně se na něm projevuje, pokud se mu daří či naopak. Občas má úlety, ale je to vítězný typ. Jde o jednoho z rošťáků, jehož je třeba mít na krátkém vodítku a ještě v odděleném výběhu od ostatních kanónů jeho ráže. Byla doba, kdy mi pravidelně chodil dýchat do balónku. Občas nahodí ten svůj moravský pohled, nasadí přízvuk a snaží se mě obměkčit. Šéééfíííku... Je to super kluk."

„Od jeho angažmá nás mnoho lidí zrazovalo. Slyšeli jsme, že je problémový, rušivý element a mnoho dalších negativ. Nechápu to. Byl jsem překvapený jeho pohledem na život, přístupem a komunikačními schopnostmi. Je obrovským přínosem. Minimálně budí respekt, protože je to kus chlapa, a když si vezmu jeho image... Nechtěl bych se s ním potkat jako nepřítel."

„S ohledem na jeho další kariéru i náš klub bylo v pořádku, že přestoupil. Lidsky mi ale chybí. Je to skvělý kluk, extrémně vzdělaný. Studoval jazyky, pak ekonomii. Stal se z něj naturalizovaný Plzeňák."

„Miláček plzeňských fanynek. Charakterově výjimečný, pracovitý, nekonfliktní typ. Každý hráč, který sedí na lavici a není naštvaný, je špatný. Ač je ve složité pozici, není typem, který by si něco snažil vytrucovat a dělal neplechu v šatně."

„Slyšeli jsme na něj hodně negativ a jak moc je problémový. Mnozí nás varovali, že Aidin rozloží kabinu. Ale i v okamžiku, kdy se z ofenzivní jedničky stal dvojkou, se žádné zvěsti nenaplnily. Je to profesionál, velmi pracovitý. Ač je tu krátce, stal se miláčkem publika."

„Hodný kluk, který patří do tiché skupinky. Moc se neprojevuje, ale má smůlu na zranění."

„Obrovsky zdatný v přípravě, obětování času pro úspěch je obrovské. Přišel ve složité pozici, kdy mu každý mydlil schody. Všichni nás zrazovali, že jsme šlápli vedle. Má pevnou ruku, což naše mužstvo potřebuje. Disponuje velmi zvláštním smyslem pro humor, ale klidně si udělá legraci i ze sebe. Když mu říkám, že je starší pán, svlékne se do půlky těla a ukazuje mi, jak se udržuje, což je skutečně pravda."