Článek
V čem se liší dnešní Václav Pilař od toho z léta 2011, kdy dorazil do Plzně z Hradce Králové?
Tehdy to byl pro mě takový test, jestli to ve velké konkurenci zvládnu. Teď už je moje role samozřejmě jiná, jsem starší, zkušenější, čeká se ode mě daleko víc, cítím na hřišti mnohem větší zodpovědnost. Na první štaci v Plzni moc rád vzpomínám, na starost si mě vzal Pavel Horváth, začalo se mi dařit. Fotbal mě hodně bavil, i když jsme titul neudělali, měl jsem ze hry radost, po většině zápasů jsem měl pocit, že jsem si krásně zahrál.
Zmínil jste Horvátha, hrál ve vaší kariéře důležitou roli?
Jednu ze zásadních. Tehdy jsem byl neznámý kluk z Hradce Králové, chtěli mě v Plzni vyzkoušet, nic mi neslibovali. V přípravě jsem dal nějaké góly, které mi pomohly do základu, pak jsem tam už nikoho nepustil. Horvi mi k tomu značně pomohl.
V čem nejvíc?
Brával mě na večeře, dlouze jsme rozmlouvali. Dal mi impuls do fotbalu, uměl mě ale i zklidnit. Říkal jsem si, že by nešel večeři s někým, o němž by nebyl přesvědčený, že v něm něco je. Přišel jsem mu asi správnej, vzal mě jako holuba pod svá křídla.
Dával vám i zabrat?
Ze začátku to s ním nebylo lehké, byl ostrej. (směje se) Jak se mu něco nelíbí, hned to na vás vybalí. Skousnul jsem to, vím, že jeho kamarádství mi pomohlo.
Nakonec jste si vykopal angažmá v bundesligovém Wolfsburgu. Kvůli zranění jste ale prakticky nehrál, vrátil jste se do Plzně, kde jste nyní podepsal smlouvu. Zahraničí vás neláká?
Předně si přeju, aby jarní část sezóny byla stejně úspěšná jako ta podzimní, ne-li lepší. V zahraničí bych to ještě zkusit chtěl, nechci to vzdávat, v Německu jsem byl vlastně pořád zraněný, nemohl jsem ukázat, co ve mně je.
Rád byste se probojoval do lepšího klubu než do Freiburgu, kde jste letos na jaře hostoval?
Na Freiburg nedám dopustit, byl jsem tam moc rád. Smůla mě ale ani tam neopustila, dva měsíce jsem byl mimo hru s kotníkem. Když mám být upřímný, mnohem raději bych byl v klubu, který se pohybuje v tabulce nahoře, máte vedle sebe i lepší spoluhráče.
Kam byste nejraději zamířil?
Do Španělska, to by pro mě bylo úplně nejvíc, i když vím, že by to vůbec nebyla sranda. Uvidíme. Teď jsem ale myšlenkami pouze v Plzni, které chci pomoct k titulu, a zahrát si s ní znovu Ligu mistrů. Na jaře to mezi námi, Jabloncem a Spartou bude obrovský boj.
V závěru podzimu to byl souboj i mimo hřiště, kdy spoluhráč z reprezentace, sparťan Lukáš Vácha, na Twitteru ironicky okomentoval váš penaltový pád v duelu s Bohemians 1905 slovy „Letecké dny Václava Pilaře pokračují". Omluvil se vám?
Nechci se k tomu vracet. Snad jen, že jsem čekal z jeho strany nějakou omluvu. Nepřišla. Na druhou stranu, stejně bych ji asi nepřijmul, protože by to z jeho strany nebylo upřímné.
Pojďme k veselejším záležitostem, a sice dubnovému narození syna Jakuba. Nakolik vás změnilo?
Na jaře jsem byl na hostování ve Freiburgu, byl jsem zase zraněný, viděl jsem všechno černě. Od chvíle, co se nám malý Kuba narodil, beru život jinak, obohatil mi ho. Jeho narození mi pomohlo i ve fotbale, jsem šťastný. Mám skvělou rodinu, jdu na trénink s radostí, vím, co mě po návratu domů čeká za štěstí. Někdy Kubu vezmu do kočáru a jedeme jen tak ven, spíš si s ním ale hraju doma. Teď už vnímá, reaguje na věci, je to můj parťák.
Když se na hřišti při zápase něco nepovede, už to tolik neprožíváte?
To zase ne. Jsem se sebou pořád stejně nespokojený, nicméně si nyní vážím víc zdraví i odehraných zápasů. O fotbale přemýšlím stejně.
Bude z vašeho syna také fotbalista?
Chtěl bych, často mu dávám míč k noze. Bere si ho zatím ale jen do ruky. (směje se) Rád bych, aby ho fotbal bavil, měl by k němu mít sklony, i přítelkyně je z fotbalové rodiny. Všechny správné geny by tam tedy měly být. Především však chci, aby z něj vyrostl normální člověk, aby měl kvalitní studium. Do fotbalu ho ovšem budu tlačit.
Dostane k Vánocům fotbalové propriety?
Je mu teprve osm měsíců, dárky nějaké dostane, ale nechceme nic přehánět, je rozumnější mít hraček méně, aby si jich mohl vážit. Kopačky ale ještě nedostane.
