Článek
Těmi slovy překvapil, to je jisté. „Po evropském šampionátu si doma sednu a zvážím, zda v reprezentaci pokračovat, nebo ne," nechal se slyšet Čech bezprostředně poté, co byl poosmé vyhlášen králem českého fotbalu.
„Bude mi čtyřiatřicet, léta přibývají, zapřemýšlím, co dál," nechtěl ale jednoznačně odpovědět na dotaz, zda své rozhodnutí myslí vážně a po mistrovství Evropy opravdu v národním mužstvu skončí.
Peltovi slíbil, že ho bude nosit na zádech
Chvíli předtím přitom ještě žertoval a vtipkoval, takže nic nenaznačovalo tomu, že se mu podobné myšlenky honí hlavou. Když totiž první muž českého fotbalu Miroslav Pelta zahlásil, že by případný titul mistrů Evropy oslavil tím, že by vyrazil na houby, Čech se jeho slov okamžitě chytil.
„Jestliže se staneme mistry Evropy a z Francie přivezeme zlato, budu předsedu na těch houbách nosit na zádech celý den."
Až poté zvážněl. Teprve pak z něho vypadlo, že o konci reprezentační kariéry skutečně uvažuje. A ani resumé na EURO prý jeho rozhodnutí neovlivní.
Reprezentace versus Arsenal
„Doufám, že šampionát pro nás dopadne dobře a uhrajeme co nejlepší výsledek. Nemyslím ale, že úspěch či neúspěch ve Francii nějak ovlivní můj věk. Vím, že mladší nebudu, takže uvidím, jak se budu cítit. V národním týmu chytám čtrnáct let, což je strašně dlouhá doba. A hlavně - prakticky rok co rok odehraju v sezóně na šedesát zápasů, což je někdy znát. Zvláště, když to trvá už patnáct let," přemítal nahlas Petr Čech, který v dresu české reprezentace nasbíral 118 startů, srovnal krok s dosavadním rekordmanem Karlem Poborským a je samozřejmě na nejlepší cestě posunout rekordní zápis ještě dál.
Nastávající přípravné zápasy se Skotskem a Švédskem sice kvůli zranění vynechá, ale na mistrovství Evropy ve Francii nebude v bráně národního týmu chybět.
Jenže co pak? Pro jakou variantu se rozhodne? Někde uvnitř totiž určitě zvažuje, že konec reprezentační kariéry by mu mohl prodloužit účinkování v Arsenalu.
„Ubylo by cestování i zápasů s reprezentací, takže bych mohl v klubu opravdu vydržet déle," potvrzoval, že by chtěl v bráně Kanonýrů vydržet co nejdéle.
Grande Paolo radou nepomohl
Ani Pavel Nedvěd uvedený v pondělním večeru do Síně slávy českého fotbalu někdejšímu reprezentačnímu spoluhráči v hledání odpovědi nepomohl.
„Já to měl jednodušší, protože jsem se pro konec reprezentační kariéry rozhodl v době, kdy jsme s Juventusem skončili ve druhé lize," připomínal, že se s národním týmem loučil v roce 2006 po mistrovství světa v Německu, kdy úplatkářská aféra v italském fotbale smetla jeho klub ze Serie A o soutěž níž. Přitom nemusel, protože byl pořád na vrcholu, což ještě pár sezón dokazoval.
„Jenže jsem cítil, že bych na těžká mezinárodní utkání nemusel být připravený a proto jsem rozhodl dát všechny síly ve prospěch Juventusu. A to jsem tvrdil a pořád tvrdím, že hrát za reprezentaci své země pro mě představuje maximum. Na Petrovi proto je, aby se sám rozhodl. Chce být určitě dál na vrcholu a přitom nedělat dvě věci jen na půl," nijak Grande Paolo neusnadnil Čechovi rozhodování.
„Uvidím, jak se budu cítit. Zatím nechci přebíhat," ponechal Petr Čech své případné reprezentační loučení otevřené.
