Článek
Vzpomínka na finále mistrovství Evropy 1996 Česko - Německo.
Nejde vám z toho všeho už hlava kolem? Není těch povinností až příliš?
Utěšuji se, že tento rok je výjimečný, i když pravdou je, že je hodně náročný. S Juventusem, s úkoly plynoucími z mé role ambasadora evropského šampionátu rovněž. Ale zatím všechno jde tak, jak jsem si představoval. Sezóna sice ještě není u konce, ale zatím se nám daří, což napomáhá tomu, abych povinnosti zvládal.
Takže ani utkání legend, které představuje reminiscenci na finále evropského šampionátu před devatenácti lety v londýnském Wembley, jste si nedokázal odepřít?
Co odepřít, já přiletěl strašně rád. Podobný typ zápasů totiž českému fotbalu strašně chybí, a proto jsem u toho chtěl být. Zvláště, když Němci přijeli s obrovsky kvalitním týmem plným mistrů světa a Evropy, takže fanouškům se nabízí skutečně výjimečný zážitek.
Mimochodem - co se vám vybaví, když se teď vyřkne EURO ´96 a stříbrné tažení národního týmu z Prestonu až do Wembley?
Největší úspěch českého fotbalu do této chvíle. A úspěch zasloužený, protože mužstvo bylo poskládané ze zkušených hráčů a nás mladíků majících snahu něco dokázat, prosadit se a ukázat se fotbalové Evropě. Vše pak bylo podloženo tím, že jsme poslouchali trenéra Uhrina, který stanovil taktiku, která byla pro nás dobrá a vyhovovala nám.
Však také trenér Uhrin i po letech poznamenává, že tak hladové a úspěchu lačné fotbalisty v žádném mančaftu od té doby neměl...
A v tom má stoprocentní pravdu, protože my měli obrovskou motivaci. Ta mně dnes ve fotbale chybí... A pozor, nejen u nás v Čechách, vidím a zažívám to i v Itálii. I tam postrádám u hráčů snahu něco dokázat, dostat se na samý vrchol svých sil, sáhnout si až na strop.
Však jste také byli za obrovskou snahu a motivaci patřičně odměněni, neboť po mistrovství Evropy se před vámi otevřel fotbalový svět dokořán.
Nároďák nám pomohl ukázat se Evropě, takže pro většinu z nás šlo skutečně o start do fotbalového světa. Jenže bez snahy a vůle něco dokázat bychom se do něho nedostali a následně se ani neprosadili.
| Utkání českých a německých fotbalových legend se hraje dnes od 18 h v pražském Edenu. Zatím bylo prodáno 13 tisíc vstupenek, další jsou k dispozici v síti Ticketportal i u pokladen stadiónu. Výtěžek z akce půjde na Nadaci fotbalových internacionálů, která se snaží materiálně podporovat bývalé reprezentanty. |
Právě váš příklad je přímo inspirující. Původně jste měl po anglickém šampionátu přestoupit ze Sparty do Nizozemska, nakonec se ale pro vás stala zemí zaslíbenou Itálie. Fotbalové terno!
Paradoxem přitom bylo, že já do Itálie vůbec jít nechtěl, protože jsem byl přesvědčený, že tamní liga je pro mě moc náročná. Byl jsem dohodnutý na přestupu do Eindhovenu, jenže trenér Zdeněk Zeman mě přesvědčil a já poslechl a šel za ním.
A asi nikdy během kariéry jste tohoto kroku nelitoval...
Prostě osudový okamžik, jak už to v životě chodí. Něco uvnitř člověku řekne, aby poslechl, což byl i můj případ. Skutečně jsem nikdy nelitoval, protože díky trenéru Zemanovi jsem poznal, v čem se musím zlepšit a jak musím trénovat, abych se mohl vyrovnat těm nejlepším a neměl z italské ligy respekt.
Ani jste to neměl zapotřebí, o čemž svědčí nejen italské tituly, vítězství v někdejším Poháru vítězů pohárů či Superpoháru UEFA, ale i Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Za to všechno patří i po letech dík trenérovi Zemanovi. A samozřejmě i stříbrnému tažení české reprezentaci v Anglii před devatenácti lety.
Jen vytoužený triumf v Lize mistrů vám ke spokojenosti schází. Před dvanácti lety jste sledoval finálový duel svého Juventusu s AC Milán v Manchesteru z tribuny, protože karetní trest vám nedovolil nastoupit. Teď v Berlíně se na konfrontaci s Barcelonou budete zase jen dívat.
Však si ze mě v Turíně dělají srandu, že jsem při finále vždycky jenom na tribuně. Letos mně to ani moc vadit nebude, před oněmi dvanácti lety to bylo mnohem horší. Pro mě však bylo vždy mnohem podstatnější, že byl ve finále Juventus. To mě těšilo a těší.
Nedobíral si vás jediný z pamětníků tehdejšího finálové účasti Buffon, že jste měl ještě pět let vydržet a mohl byste si zahrát finále také?
Ne, já mu naopak moc přeju, že si o trofej zase zahraje. S Juventusem si na ni nikdy nesáhl a přitom to je jediný primát, který mu ve sbírce jeho úspěchů chybí.
Zpátky k dnešnímu utkání legend, po němž dojde k obligátní výměně dresů. Vy asi budete měnit ten svůj s německým držitelem Zlatého míče Lotharem Matthäusem. Vzpomenete si ještě, s kým jste ho měnil po finále v šestadevadesátém ve Wembley?
S nikým. Já si nechal na památku ten svůj český.
