Šest gólů sice slávistický brankář Černý dostal, přesto sparťanským fanouškům na Silvestra zkazil radost

Do brány se Černému moc nechtělo, i když ještě na jaře v té slávistické ligové stál a pomáhal svůj tým v nejvyšší soutěži zachraňovat.

„Jenže od té doby uteklo půl roku a já hraju při podobných exhibicích raději v poli. Brány jsem si během kariéry užil dost a dost, nemluvě o tom, že si jí užívám i teď při trénování mladých kluků, jimž se ve Slavii věnuji. Na Silvestra ale nebylo zbytí, protože gólman nám scházel," vysvětloval Radek Černý odbývající si při klání internacionálů pražských „S" premiéru.

„Od spoluhráčů jsem slyšel, že silvestrovská derby bývala v minulosti dost vyhrocená, ale tentokrát to byla opravdová pohoda. Tedy až na ty góly, protože sněhové koule mně vůbec nevadily," potěšilo ho, že zatímco letenští střelci ho i přes absenci vyhlášených kanonýrů Siegla, Kollera či třeba Lokvence trestali, sparťanští rowdies ho netrefili ani jednou.

„Zkazil si jim radost," dobíral si Černého jeho sparťanský protějšek Jaromír Blažek, který na rozdíl od něho na ligové soupisce stále pořád figuruje.

„Ale i já myslím víc na trénování než na chytání," přiznával Blažek, jenž dva dny před Silvestrem oslavil dvaačtyřicáté narozeniny.

„Kluci v Jihlavě jsou dobří, takže jim předávám zkušenosti, jež jsem za léta posbíral. Panuje mezi námi hodně kamarádský vztah, protože ještě před nedávnem jsme trénovali všichni společně a má nová funkce na našem vztahu vůbec nic nezměnila," rozpovídal se o roli, kterou mu na Vysočině svěřili.

Během derby internacionálů bylo samozřejmě znát, že je v neustálé permanenci a že by se v ligovém týmu Jihlavy stále mohl ucházet o roli brankářské jedničky.

„Ale to ne, jedničku máme dobrou, takže nemám důvod, abych se pokoušel Hanuše z brány vystrnadit. Jednou mě ale do ní snad na jaře pustí, abych se mohl rozloučit s kariérou mezi tyčemi na ligovém trávníku," netajil Blažek, že chce opustit fotbalovou scénu za aplausu diváků.

Mohl by z ní odcházet jako vůbec nejstarší hráč, který kdy tuzemskou nejvyšší soutěž hrál. Když Josef Bican 20. listopadu 1955 v zápase Dynama se Žilinou jako hrající trenér končil, bylo mu 42 let, měsíc a 26 dnů k tomu. Kdyby se Blažek na jaře v bráně Vysočiny objevil, legendárního Pepiho by trumfnul.

„Už mi to spoluhráči připomínali, ale já na podobné statistiky nejsem. Na ničem ještě v Jihlavě domluveni nejsme, protože teď je pro nás prioritou záchrana v nejvyšší soutěži, ale ještě jednou bych si ligu zachytat chtěl," přiznával Blažek, který svým výkonem a brilantními zákroky dopomohl Spartě k tomu, že měla pošesté v devětadvacetileté historii silvestrovských derby navrch.

Slavii zmasakrovala, jak se patří, protože zvítězila vysoko 6:3, takže napravila nejen nezdar svých předchůdců v zápase hráčů nad 45 let, ale vylepšila i bilanci let předchozích.

„To všechno proto, že nám nedorazily očekávané opory. Šmicer s Patrikem Bergrem se totiž na posledních chvíli omluvili a jejich absence byla samo sebou znát," krčil bezmocně rameny slávistický manažer Jan Mareš, jenž na rozdíl od hráčů prohru těžko skousával.

„Motivaci vyhrát jsme měli všichni, jenže na Silvestra jde spíše o to si fotbal užít. A také se potkat s někdejšími spoluhráči. Vždyť já se s některými z nich neviděl pomalu deset let," chlácholil ho brankář Radek Černý, jemuž ani porážka, ani šest inkasovaných gólů náladu nepokazily.

„To mě tedy porážka náladu zkazila, takže si ji jedu spravit na golf, který mě ještě odpoledne čeká," hlásil někdejší sparťanský obránce Július Bielik, když letenský tým hráčů nad 45 let svůj zápas se stejně starou garniturou Slavie prohrál a on spěchal z Vršovic honem rychle domů do Klánovic.

„Hned jsem si vzpomněl na zápas, který jsme tady v Edenu prohráli 0:3. Ivan Hašek se tehdy zranil, trenér Jarabinský mně svěřil kapitánskou pásku a my prohráli," vracel se po chvíli už s úsměvem ve tváři do dob, kdy zažíval ve sparťanském dresu opravdová derby, v nichž porážky bolely daleko víc.