Článek
Dva roky po skončení kariéry Martin Vaniak pokřtil svou autobiografii. Pochopitelně na půdě Slavie, kde si přezdívky Čaroděj při svém nejpovedenějším angažmá nejvíc užíval a kde pokračuje jako trenér mladých brankářů. Za kmotry mu přišli Vladimír Šmicer a Karol Kisel.
„Je to ocenění mé práce. Měl jsem trochu obavy, mé začátky už jsou přece jen pravěk. Popisuji i nepříjemné věci a budu rád, když si z toho hlavně mladí kluci vezmou pozitiva a vyvarují se toho, co já dělal špatně," usmíval se dvaačtyřicetiletý Vaniak.
„Martin je báječný vypravěč s geniální pamětí. Na rozdíl od většiny fotbalistů si pamatuje všechny své zápasy, ať už je odchytal v Olomouci, Drnovicích, Řecku, Mostě či Slavii. Zaujal mě jeho příběh plný eskapád nahoru a dolů," vyzdvihl Zdeněk Pavlis.
Čarovat klidně mohl ještě dnes
Čtenáři se mohou těšit na řadu pikantních příhod. Třeba když mistr světa v chytání přímých kopů zářil ve Slavii, ale po derby se Spartou se objal s protihráči Jaromírem Blažkem, Tomášem Řepkou a Romanem Hubníkem, za což kouč Karel Jarolím sebral Vaniakovi post brankářské jedničky.
A jeho konec v národním týmu? V knize líčí, jak v roce 2002 před přípravným zápasem se Slovenskem vyrazil zapít svého právě narozeného syna s reprezentačními spoluhráči Pavlem Nedvědem, Vladimírem Šmicrem, Janem Kollerem a spol. Když se to dozvěděl kouč Karel Brückner, tak už Vaniaka na další zápasy nepozval a gólman kvůli tomu přišel třeba i o bronz z mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku.
„Martin by klidně mohl chytat ještě dnes. Uměl vytáhnout zákroky, které nikdo nečekal, proto je Čaroděj," usmíval se Karol Kisel, současný kapitán Slavie.
„Hlavně aby to bylo pravdivé. Jak ti třeba při oslavě titulu u Svatého Václava nebylo zrovna dobře," dobíral si bývalého spoluhráče Vladimír Šmicer, manažer národního týmu.