Článek
„José Mourinho, to je velká hvězda. Mám ho rád, je to vůdce své armády a také se o své hráče stará," píše švédský útočník ve své autobiografii s názvem ´Já jsem Zlatan Ibrahimovič´. Mourinha zažil v sezóně 2008/09 v Interu Milán a nedá na něj dopustit.
„Všichni ho poslouchali, snažili se pochopit každičký detail toho, co má na mysli. Vůbec to ale nebylo tak, že by se ho hráči báli," vyvrací Ibrahimovič, že by byl „Special One", jak se Mourinho s oblibou nazývá, arogantní.
Za Mourinha by položil i život
„Před zápasy nám zvýšil důvěru. Bylo to od něj jako divadlo, psychologická hra. Ukazoval nám třeba video ze zápasu, ve kterém jsme hráli špatně. Tak mizerný! Zoufalý! Tohle přeci nemůžete být vy, to musí být vaši bratři, nějací podřízení, říkal nám. A my jsme přikyvovali a cítili se trapně. ´Už vás takhle nechci na hřišti vidět. Buďte jako hladoví lvi´. Mourinho se stal tím, za kterého bych byl v podstatě ochotný položit život," píše Ibrahimovič, který právě po štaci v Interu zamířil za čtyřicet miliónů liber a výměnou za Samulea Eto´a k tomu do Barcelony.
Angažmá v katalánském velkoklubu by však Ibrahimovič nejradši vymazal ze své paměti. Ne že by se mu vysloveně nedařilo, vůbec si ale nesedl s trenérem Pepem Guardiolou. „Jestliže Mourinho místnost rozsvítí, on v ní zatahuje závěsy. Myslím, že Guardiola se mu chtěl vyrovnávat."
Ty nemáš koule, řval na Guardiolu
Ibrahimovič vyjmenovává nejeden moment, kdy se se svým nadřízeným dostal do křížku. Tak jako třeba při utkání na hřišti Villarrealu, do něhož naskočil až na závěrečných pět minut. „Vařilo se to ve mně a to ne proto, že jsem seděl na lavičce. Vyrovnal bych se s tím, kdyby byl trenér chlap a řekl mi: ´Nejsi dostatečně dobrý, Zlatane, nemáš takovou kvalitu´. Guardiola neřekl ani slovo, vůbec nepípnul a já toho měl tak akorát dost. Cítil jsem to po celém těle, a kdybych byl na Guardiolově místě, bál bych se mě."
Po závěrečném hvizdu odešel Ibrahimovič do kabiny a podle svých slov nechtěl celou situaci hrotit. „Jenže jsem ho uviděl, jak si drbe hlavu. Stál jsem nad bednou pro dresy a nakopnul ji. Myslím, že odletěla asi tři metry daleko, ale pořád jsem ještě neskončil. Řval jsem na něj: ´Ty nemáš koule! A možná ještě horší věci. Jsi posraný z Mourinha. Jdi k čertu´," popisuje dnes jednatřicetiletý útočník.
Po svém emotivním výstupu čekal, jak Guardiola zareaguje. „Jenže on je bezpáteřní zbabělec. Jenom jako nějaký správce zvednul bednu s dresy a beze slova zmizel," diví se Švéd, se kterým prý Guardiola postupně přestal komunikovat.
V Barceloně si připadal jak ve škole
„Ani mě ráno nepozdravil, vůbec se mnou nemluvil. Vyhýbal se očnímu kontaktu se mnou. Kdybych vešel do místnosti, on by z ní odešel. Co se to děje? Udělal jsem něco špatně? Vypadám špatně, nebo mluvím směšně? Všechny tyto myšlenky mi běhaly hlavou, vůbec jsem nemohl spát. V noci, když jsem byl vzhůru, nebo i během tréninku, když jsem ho uviděl, se probudila moje temná strana. Hlavou mi tepala zuřivost," přiznal Ibrahimovič, jemuž na barcelonském angažmá začaly vadit i další věci.
„Měl jsem pocit, že být v Barceloně je jako vrátit se zpátky do školy. Žádný z kluků se nechoval jako superstar, což bylo divné. Messi, Xavi, Iniesta, všichni byli jak školáčci. Nejlepší fotbalisté světa a pořád stojí se sklopenými hlavami. Nerozuměl jsem tomu, bylo to fakt směšné. Každý dělal, co mu přikázali," vzpomíná Ibrahimovič a poslední kapkou k odchodu bylo semifinále Ligy mistrů.
V něm Barcelona vypadla s Mourinhovým Interem Milán a jako obětního beránka si prý našla právě Ibrahimoviče. „Guardiola se na mě podíval, jako by to celé měla být moje chyba. Seděl jsem v šatně a on se na mě zlostně díval, jako bych byl rušivý element, vetřelec. Cítil jsem, že už nejsem v klubu dál vítaný."
Po sezóně v Barceloně, ve které i přes všechny peripetie nasázel 22 branek, zamířil Ibrahimovič zpátky do Itálie, do AC Milán. Guardiolovi však dodnes neodpustil. „Najednou jsem ztratil skoro sedmdesát procent ze své ceny. Čí to byla chyba? Guardiola, ten tichý malý myslitel, se mě snažil zničit!"
