Článek
Jak velkou radost vám udělalo, že jste byl již popáté zvolen Fotbalistou roku?
Samo sebou že mně to potěšilo, protože loňský rok byl jedním z nejlepších v mé dosavadní kariéře. V Chelsea jsem byl zvolen nejlepším hráčem, což byla v konkurenci nejlepších fotbalistů z celého světa pocta a náramný úspěch, s reprezentací jsme na turnaji v Japonsku nastartovali šňůru úspěšných výsledků, která vyvrcholila postupem na evropský šampionát.
Legendární gólman Ivo Viktor se stal nejlepším fotbalistou pětkrát, vy jste se mu tudíž počtem primátů vyrovnal, takže jste vlastně vstoupil také mezi legendy...
Pravdou je, že už mě jako legendu někdo označil, ale podle mého patří podobný přívlastek spíše hráčům, kteří s kariérou už skončili.
Ale musí vás přece těšit, že teď s ním stojíte v jedné řadě...
To ano, protože Ivo Viktor byl skutečně jednou z největších legend československého fotbalu. Nebylo a není jednoduché se vyrovnat fotbalistovi, kterého si vážím jako hráče i člověka.
V akci jste sice Viktora na vlastní oči nikdy neviděl, ale přesto - troufl byste si charakterizovat přednosti a velikost svého legendárního brankářského předchůdce?
Měl to mnohem složitější, protože se musel sám vypracovat ve velkého brankáře prakticky z ničeho, neboť v jeho éře žádní trenéři brankářů neexistovali. Možná i proto z něho čišela taková zarputilost...
Vy jste pod jeho vedením pár tréninků absolvoval, takže asi víte, o čem mluvíte.
V dobách úplných začátků v reprezentační patnáctce a šestnáctce jsem ho skutečně zažil, protože jezdil na naše soustředění do Nymburka a tam pár tréninků vedl. A vlastně jsem ho zažil i poté, co jsem poprvé nakoukl do reprezentačního áčka, neboť při kvalifikaci s Bulharskem a následné baráži o postup na světový šampionát do Koreje a Japonska s Belgií ještě u národního týmu působil.
Letos jste se Viktorovi vyrovnal, v letech příštích budete mít možnost ho překonat... Pomýšlel jste někdy na to, kolikrát se ještě můžete Fotbalistou roku stát?
Mně nikdy nešlo o individuální ocenění, daleko důležitější jsou pro mě úspěchy, které získám s týmem. Ať v Chelsea, nebo v reprezentaci. Těch si vážím daleko víc.
Přesto si troufnete, a zkuste si zatipovat. Je vám devětadvacet, takže klidně celé příští desetiletí ještě můžete jako král českému fotbalu vládnout...
Nezáleží jen na věku, ale i na výkonnosti, kterou budu mít, na tom, zda se v reprezentaci udržím jako gólmanská jednička, zda budu chytat v Chelsea. A na dosahovaných výsledcích a úspěších pochopitelně také. Netajím ale, že nějaký primát bych k pěti dosavadním docela rád přidal.
