Článek
Jaroslav Plašil a Ana Lúcia na snímku z roku 2007.
Fotbalisté v přípravě - zleva kapitán Jaroslav Plašil, Tomáš Hübschman a Tomáš Sivok.
Jaroslav Plašil na tréninku fotbalové reprezentace
Jaroslav Plašil před prvním zápasem EURO 2012 s Ruskem.
Po evropském šampionátu se objevily spekulace, že zvažujete, zda se nezařadit mezi hráče, kteří v reprezentaci skončí. Vy jste ale na toto téma zarytě mlčel...
Teď jsem s reprezentací a jsem trenérovi k dispozici. Tím je řečeno vše.
Neodpovídáte ovšem na otázku, zda se vám podobné myšlenky hlavou honily... Skutečně jste uvažoval o konci reprezentační kariéry, nebo šlo jen o bezprostřední reakci na vaše účinkování na šampionátu?
Od každého trochu. Trochu jsem na toto téma opravdu přemýšlel, teď už jsou ale podobné úvahy pasé.
Po promluvě s trenérem Bílkem?
S ním jsem se na toto téma nebavil. Byla to jen moje věc, kterou jsem probíral pouze s rodinou.
Z čeho se podobné úvahy zrodily? To vás tak rozladily reakce fanoušků a kritika novinářů? Vždyť reprezentace cíl nakonec splnila a v Polsku do čtvrtfinále postoupila.
To ano, mužstvo hrálo dobře, někteří hráči rovněž, ale sám se sebou jsem spokojen nebyl. Cítil jsem, že po náročné sezóně v Bordeaux, kdy jsem odehrál spoustu zápasů, mně schází šťáva. A na mých výkonech na šampionátu to bylo znát. Podařilo se nám sice dosáhnout, čeho jsme dosáhnout chtěli, ale já sám ze sebe žádný superpocit neměl. Štvalo mě, že jsem nemohl týmu pomoci víc.
Nesehrály ve vašem rozhodování roli i manželské vztahy a třeba krize, kterou jste prožívali?
Všechno, co se kolem našeho manželství a rozchodu napovídalo a hlavně napsalo, jsou úplné nesmysly. Jedinou pravdou je, že se s Anou rozvádíme.
Bulvární tisk byl ale plný nejrůznějších historek a kauz. Třeba o tom, jak jste přišel v Polsku k bankomatu a zjistil, že nemáte na účtu ani korunu, protože manželka vám ho měla vybrat a odjet domů do Brazílie.
Také jsem se to dočetl. A dokonce s odvoláním na zdroj blízký reprezentaci. Samé nesmysly, kterým se musel člověk jen zasmát.
Jen zasmát? Mohl jste se bránit. Promluvit. Říci, jak to mezi vámi doopravdy je. Vy jste ale mlčel...
A co by se změnilo? Bulvár by všechno rozpitvával ještě víc. Jsou přece placeni od toho, aby podobné historky vymýšleli. Ale aby někdo dělal z manželky zlodějku, aby o profesionální baletce psal jako o barové tanečnici, to už bylo a je opravdu moc.
Bulvár i některé televize v Čechách se ovšem odvolávaly na zdroje ve Francii...
Další nesmysl. Tam se o našich vztazích nepsalo vůbec nic. Natož že mě o všechno obrala, jak se v Čechách objevilo.
Jaká je tedy pravda? Jaké jsou momentálně vaše vztahy?
Rozvádíme se, to je celé. To přece život přináší... Každý z nás žije sólo, ale žádné nevraživé vztahy mezi námi nepanují. Zůstali jsme kamarády, vycházíme spolu korektně. Pro nás oba je důležité, aby férové vztahy přetrvaly. A také aby se vědělo, jak to mezi námi doopravdy je.
Vy jste si v posledních měsících vůbec prožíval své. Před sezónou jste vypadl v Bordeaux z přípravy, neboť jste laboroval s nemocnou achillovkou...
Velká nepříjemnost. Po evropském šampionátu jsem měl měsíc volna, a jakmile jsem se zapojil do přípravy, ozval se zánět v achillovce. Tří týdny jsem musel vynechat a naskočil jsem rovnou do zápasů, což není nikdy moc dobré. Nebudu se ale schovávat za tím, že není jednoduché zvládat náročný program po dvou měsících bez pořádného tréninku. Pokouším se fyzičku dohonit, ale protože pomalu každý třetí den hrajeme a navíc hodně cestujeme, není to nic jednoduchého.
Vašemu Bordeaux se ale ve srovnání s loňskou sezónou, kdy jste se zmítali na konci tabulky, kupodivu daří...
Co se bodů a umístění ve francouzské lize týče, stěžovat si skutečně nemůžeme. Ještě jsme neprohráli, v tabulce jsme jen dva body za druhým Paris Saint Germain. A v Evropské lize máme na kontě výhru nad Bruggami a prohru s Newcastlem, takže situace ve skupině je otevřená.
Sám mluvíte o spokojenosti s body a umístěním. S hrou už to ale tak optimální není...
To je pravda. Hodně bráníme, dobrá defenzíva je prioritou, herní systém se mění mezi rozestavením 3-5-2 a klasickým 4-4-2, přičemž ten správný styl stále hledáme. Problém je v tom, že nepředvádíme fotbal, jaký bychom hrát chtěli, protože k útočení se moc nedostáváme.
Teď s reprezentací si budete moci všechno vynahradit, protože proti Maltě i Bulharsku budete muset v kvalifikačních zápasech útočit a vyhrát.
Pokud chceme pomýšlet na postup na mistrovství světa, nebo alespoň účast v baráži, je jasné, že z následujících dvou zápasech musíme šest bodů získat. Třeba brankami v devadesáté minutě, ale vyhrát musíme.
Na kom jiném by si ale měla reprezentantce zvednout sebevědomí a střelecky se probrat, když ne na Maltě?
Ani s Maltou to nebude snadný zápas. Vždyť Italům vzdorovala až do konce a squadra jí dala druhý gól až ve druhé minutě nastavení. Pomohlo by nám, kdybychom stejně jako v předchozí kvalifikaci o EURO proti Lichtenštejnsku vstřelili rychle vedoucí branku, protože pak se hraje samozřejmě daleko lépe. A s Bulharskem to bude ještě daleko těžší, o čemž svědčí to, že dokázalo na úvod kvalifikace remizovat 2:2 s Itálií.
