Článek
Není divu, pro řadu z nich to bylo životní utkání, které se již v budoucnu nemusí opakovat. Přesto mohli být oba tábory rády, že se dlouho hrálo v plném počtu. Zejména brutální zákrok Nigela de Jonga na Xabiho Alonsa více než fotbal připomínal kung-fu.
Vzhledem k tomu, že hlavně Nizozemci začali pořádně od podlahy a občas svého soupeře zbrousili i vítězní Španělé, Webb se musel na trávníku otáčet. Čtrnáct žlutých a jedna červená karta je pak jednoznačným rekordem finálových klání, v klání Argentiny s Německem v roce 1986 udělil brazilský rozhodčí Romuald Arppi Filho pouhých šest karet.
Webb mohl být v utkání přísnější. Vedle De Jonga volal po červené kartě i nesportovní výstřelek Andrese Iniesty, který mimo hru oplácel faul Marka van Bommela, ale sudí vše řešil jen důraznou domluvou. Jedinou červenou pak udělil až v prodloužení, ovšem Johnny Heitinga mu nedal jinou možnost, když s jednou žlutou na kontě hrábl po Iniestovi a poslal ho k zemi. Následovala druhá žlutá a vyloučení.
Červené karty ve finále MS
2010: Johnny Heitinga (Nizozemsko - Španělsko, po druhé žluté)2006: Zinedine Zidane (Francie - Itálie, rovnou vyloučen)1998: Marcel Desailly (Francie - Brazílie, po druhé žluté)1990: Pedro Monzon a Gustavo Abel Dezotti (Argentina - Německo, rovnou vyloučeni)
