Článek
Michal Kadlec otevírá z penalty skóre přátelského utkání s Ukrajinou.
Michal Kadlec mluví o penaltách
Budete rád, pokud dojde ve čtvrtfinále na penaltový rozstřel?
Pokud postoupíme po devadesáti minutách, zlobit se nebudu. Rozstřel je loterií.
V národním mužstvu jste na penalty jednička. Lze v tréninku nějak napodobit tíhu skutečného utkání, kdy máte v nohách sto dvacet minut a na tribunách tisíce lidí?
Ať uděláte cokoliv, nikdy nedocílíte tlaku ze zápasu. Penalta v tréninku je spíše pro pocit střelce. V sezóně je zkouším podle chuti. Když skončíme přípravu, kopnu si jednu dvě penalty a jdu do šatny. Fakt jde o pocit. Nemá smysl trápit se půl hodiny. I když jich proměníte sto v řadě, nikde není napsáno, že uspějete v rozstřelu.
Pamatujete si, kdy naposledy jste při penaltě neuspěl?
Ne. V tréninku občas ano, ale při utkání si vážně nezdar nevybavuji. Nicméně není vůbec na škodu, když se v přípravě občas seknete. Člověk si uvědomí, že není neomylný.
Pokud by na rozstřel došlo, šel byste jako úplně poslední, kdy je tíha okamžiku největší?
Pravděpodobně ano. Navíc, když jsem se nahlásil trenérovi jako pátý, většinou penalty dobře dopadly. Vybavuje se mi utkání Evropské ligy s Odense, kdy jsem byl v dresu Sparty jako pátý, nebo finále domácího poháru rovněž se Spartou proti Liberci. Stres a tlak mi nedělá problém.
Máte předem vybranou stranu, nebo se rozhodujete podle brankáře?
Na gólmana se moc nedivám. Vyberu si stranu a míč tam pošlu. Úplně nejhorší varianta je, když máte v hlavě jasno a na poslední chvíli rozhodnutí změníte. Pravděpodobnost, že neuspějete, je pak hodně vysoká. Nejlepší je střílet úplně nahoru nebo po zemi. Nejsnadnější pro brankáře je míč středně vysoko.
Je velký rozdíl jít na pokutový kop ve třicáté minutě a po prodloužení v rozstřelu?
Pokutový kop není nikdy jednoduchý. V zápase záleží na vývoji. Jestli vedete, z penalty můžete srovnat nebo vstřelit kontaktní gól. Ale rozstřel po prodloužení bývá nejhorší.
Najde se v reprezentaci hráč, který by si troufnul vás od penalty odstrčit?
Nevím. Pokud se někdo cítí lépe a věří si... Ale nikdy se nedohadujeme. Jsme určení já a Milan Baroš.
Váš otec Miroslav byl jedním z exekutorů při rozstřelu na ME v Anglii, z něhož česká reprezentace postoupila do finále.
Doufám, že pokud se bude situace opakovat, budu stejně úspěšný jako táta.
Zkoušel jste někdy penaltu podle vzoru Antonína Panenky, který poslal poslední pokus rozstřelu ve finále mistrovství Evropy 1976 dloubáčkem do středu branky?
Ne, to není můj styl. Panenka ukázal pevné nervy. Provést ten jeho dloubák bych se neodvážil.
