Článek
„Jedním z klíčů našeho postupu do čtvrtfinále byla skutečnost, že můj tým je pod tlakem nonstop. Šlo skutečně o výhodu. Poláci nehráli kvalifikaci a pod tak drtivý nápor se dostali poprvé, zatímco my už jsme zvyklí. Za dobu mého působení u mužstva jsme krizových chvil zažili hodně a pokaždé jsme se z nich dokázali vyhrabat,“ usmívá se blaženě Michal Bílek.
Sám má dobře zmapované všechny nezdary a karamboly, u nichž coby trenér českého národního mužstva asistoval. „Start u reprezentace mi vůbec nevyšel, čímž jsem se pod strašnou palbu dostal nejen já, ale i mužstvo,“ připomíná turnaj v Emirátech, v němž šlo o úlitbu šejkům za minulého předsedy Haška, jenž má na Blízký Východ silné vazby. Účastí na turnaji v nevhodném termínu sice přihrál do svazové kasy slušný obnos, nicméně současně už tak ztrápené reprezentaci po nezdaru v kvalifikaci o MS 2010 zasadil další ránu a krach s outsiderem všech outsiderů uvolnil tsunami nevole vůči novému trenérovi.
Tehdejší kolaps s Ázerbájdžánem však nebyl jediným škraloupem současného českého trenéra. „Vůbec se nevydařil kvalifikační start s Litvou,“ přiznává Bílek další propadák, jehož následkem mohla být bitva o EURO 2012 ztracena už po následujícím zápase. „Jenže my jsme doma Skotsko porazili a ukázali poprvé, jak jsme silní, byť mnozí s odstupem kvalitu soupeře zpochybňovali a náš výkon shazovali,“ přemítá Bílek.
Je přesvědčený, že z psychického hlediska nezažil kvalitnější tým. „Nemá asi příliš smysl hovořit o nejvyšší fotbalové kvalitě, protože jsme v reprezentaci, která má logicky v kádru fotbalový výkvět. Ale z hlediska charakteru a morálky jde o obrovsky pevný celek,“ lebedí si šéf reprezentační lavičky nad skrytou zbraní.
A byť křivka výkonů jeho družiny létala v celém kvalifikačním cyklu nahoru a dolů jako jojo, popularita trenéra u fanoušků měla jediný směr: sestupný. „Samozřejmě mě mrzí hodně negativní projevy vlastních fanoušků. Ale neřeším sebe. Už jsem si zvyknul. Ale skutečně těžce jsem nesl zlobu, která se obracela na hráče,“ vykládá Bílek.
Zlomit odpor publika se mu nedařilo. Zvláště, když přišel kupříkladu děsivý propadák v přípravě na norské půdě. „Následně jsme jeli k neuvěřitelně těžkému zápasu do Skotska. A pak jsme na závěr kvalifikace museli vyhrát v Litvě, protože bez tří bodů se mohlo stát, že sen o mistrovství Evropy bude u konce,“ vybavuje si Bílek nejprve řež v Glasgowě, po níž borci v kiltech prokleli sudího Bloma a českého záložníka Rezka, který pádem pomohl k vymyšlené penaltě. Schytal kritiku, ale bod nechal Česko ve hře.
I proto teď může Bílek a jeho vyvolení hltat plnými doušky euforii z postupu do čtvrtfinále evropského šampionátu, k němuž vedly ještě dvě krkolomné překážky. „Velkým zlomem byla domácí baráž s Černou Horou, kdy jsme opět byli pod enormním tlakem,“ líčí Bílek vzpomínku na listopadové vítězství 2:0.
A poslední rána? Stehy po jejím látání jsou ještě čerstvé: Rusko! Výkon, po němž reprezentanti stadión ve Vratislavi opouštěli jako zpráskaní psi. „Zase jsme se dostali pod tolikrát zmiňovaný tlak,“ směje se Bílek, snad jakoby šlo pro český výběr o životabudič. Snad jakoby reprezentace klamala tělem v duchu hesla povolit a přitáhnout.
„Postupem se všem ulevilo,“ říká reprezentační trenér a ujišťuje, že bez chybějícího stresu dokáže on i jeho svěřenci žít a elixír v podobě kritiky před Portugalskem nebude zapotřebí. „Ani jeden z členů kádru nepodlehne přehnanému uvolnění. Euforii jsme si vychutnali v neděli. Nikdo nepochybuje, že máme herní kvalitu. Chceme ji fanouškům ukázat,“ ujišťuje Bílek s vidinou čtvrtečního čtvrtfinále.
