Článek
Musíte se vznášet v sedmém nebi. Mančaft postoupil do čtvrtfinále, vyděláno už také máte, neboť na svazovém účtu přistane minimálně tři sta miliónů korun. Pro fotbalového šéfa prostě paráda.
A jaká! Takový balík peněz představuje obrovskou sílu a pro nás finanční polštář i pro příští léta. Obezřetnost je na místě, protože na evropském šampionátu jsme sice popáté za sebou, ale nikde nemáme garantováno, že postoupíme i na mistrovství světa za dva roky v Brazílii a podobné peníze zase zkasírujeme.
Tři sta miliónů ale i tak představuje balík, který vám dovolí se rozmáchnout... Už máte představu, jak s ním naložíte?
Samo sebou, protože v sobě už nějaký čas nosím představu, že postavíme nejen nové sídlo fotbalového svazu, ale že pro fotbal vytvoříme i potřebné zázemí, které mu zoufale schází. Chci proto jednat s ČSTV o strahovském areálu a nemovitostech, jež jsou zatím v jeho vlastnictví a které bychom chtěli získat, abychom do nich mohli investovat a vytvořili tak vlastní centrum na důstojné úrovni.
Teď se vám to plánuje a žongluje milióny, když už jste s reprezentací ve čtvrtfinále. Jak vám ale bylo šest vteřin před koncem sobotního duelu s Polskem, kdy se po střele Blaszczykowského snášel míč do Čechovy brány. Spadnout tam, nezbylo by ze stovek miliónů pomalu nic!
Děsně. Viděl jsem ten padající balón, ale neviděl hráče, který by ho vyhlavičkoval. Najednou se však zjevil zázrak jménem Kadlec. Mně bylo ale děsně v průběhu šampionátu hned několikrát. Nejvíc před druhým utkáním proti Řecku, kdy jsem byl zralý na doktora.
To vás jímala taková hrůza, že by šampionátové vystoupení mohlo skončit jednou velkou blamáží?
Představa, že bychom prohráli i s Řeckem a v posledním utkání s Polskem už neměli o co hrát, mě skutečně děsila. Nepředstavitelné, kolik práce a úsilí by přišlo nazmar. Třeba kolem Českého domu, který jsme v samém centru Vratislavi zřídili a všichni si jeho atmosféru i celé zázemí tolik pochvalovali... Já věčný optimista a starý fotbalový válečník se sice tvářil jako hrdina, ale vnitřně jsem byl nakřápnutý. Dokonce tak, že mě museli samotní hráči povzbuzovat a dodávat optimismu.
Vám? Nemělo to být před klíčovou partií právě naopak? Neměl jste vy burcovat mančaft?
Hráči mě znají, ví, že jsem jedním z nich, protože na kariéře spousty z nich jsem se podílel. To když jsem je kupoval do Sparty nebo třeba Jablonce, prodával je do ciziny, měl je v nároďáku. Viděli, jak jsem vyklepaný a proto třeba Rosický přišel se slovy: Neboj, klid. Všechno dobře dopadne. A ono to fakt podle jeho proroctví dopadlo.
Asi jste si po zápase náramně vychutnával úspěch a přijímal gratulace ze všech stran...
Bylo to skutečně něco mimořádného, protože na tribuně seděla celá polská vláda, prezident současný i bývalý, přičemž všichni čekali, že jejich tým vyhraje a postoupí. Vůbec nepočítali, že by Smudova družina vypadla. O to příjemněji mě překvapilo, jak se po zápase zachovali, jak upřímně gratulovali a přáli nám další úspěch. Předseda polského fotbalového svazu Lato dokonce prohlásil: Teď budeme fandit vám.
Asi si teď blahořečíte, že jste smlouvu s trenérem Bílkem prodloužil už před šampionátem a nemusíte s ním tudíž licitovat o nových podmínkách...
Mým krédem vždy bylo a bude chovat se k lidem korektně. Trenér Bílek dovedl mužstvo náročnou kvalifikací a baráží na EURO, což byl v mých očích velký úspěch. Nepřipadalo mi normální, že s ním svaz smlouvu neprodloužil, i když měl ve smlouvě zakotvenu opci. Proto jsem jen situaci napravil a uzavřel s trenérem smlouvu do konce roku 2013 s další opcí, když s národním týmem postoupí na mistrovství světa do Brazílie.
A to přesto, že jste si nemohl být jistý, jak Bílek s národním týmem v Polsku dopadne?
Pracuji s fakty a Bílek úspěch měl. A navíc dobře vím o jeho jedné ohromné přednosti, o které lidé mimo nejužší okruh kolem reprezentace, o fanoušcích nemluvě, nemají potuchy. Trenér má obrovskou podporu hráčů, což je nesmírně důležitý aspekt. A protože jsem starý fotbalový praktik, který poznal, jak tenká je čára mezi úspěchem a nezdarem a jak mnohdy závisí na spoustě zdánlivých maličkostí, chtěl jsem, aby všechno bylo vyřešeno s předstihem. Zvláště, když i samotní hráči za mnou chodili a ptali se, jak to s trenérovou smlouvou vypadá.
Vyplatilo se vám to, teď si můžete už jen a jen libovat.
Ale vůbec ne. Účastí ve čtvrtfinále pro mě šampionát nekončí, chci letět na Ukrajinu a zahrát si semifinále v Doněcku.
