Článek
Česká hymna na úvod zápasu
„Co k tomu říct," pokrčil rameny Michal Kadlec, levý obránce fotbalové reprezentace, když měl hodnotit zápas s Ruskem. „Nikdo nehrál dobře. Ten nebo ten. Když nehraje dobře jeden z členů mužstva, musí mu druhý pomoci. Ale my jsme ani nehráli jako tým," posteskl si Kadlec.
Maskoti mohli být na reprezentanty hrdí...
Ano! Pat a Mat by mohli být na své reprezentanty hrdí! Nebýt vydařené přihrávky Plašila na Pilaře, který alespoň jednou Rusy pokořil, těžko by totiž čeští reprezentanti na vlastním výkonu hledali něco pozitivního.
Zejména v defenzivní činnosti se našla řada námětů pro pokračování populárního večerníčku. Před první brankou se ve středu pole srazil Plašil s Kadlecem, který vzápětí chyběl na své pozici v defenzivě při první inkasované brance. A Hubník se Sivokem ukázkově nedohráli situaci po odrazu míče od tyče do hry. Vzápětí pak Kadlec marně naháněl protihráče před druhou ruskou trefou.
Nevím, kde Kadlec byl, lamentoval Hubník
„Vzadu jsme se prakticky nedotkli balónu a prohrávali jsme o dva góly. Pokaždé přišel přitom úder z levé strany, kterou jsme odkryli," lamentoval stoper Roman Hubník. „Nevím, kde Michal Kadlec v tu chvíli byl. Dvakrát jsem se otočil za sebe, ale viděl jsem jen ruského hráče, jak přebírá míč," posteskl si Hubník, který byl během soustředění na hraně základní sestavy.
Právě Kadlec ho v úvahách Michala Bílka měl nahradit a na post krajního obránce by se posunul Limberský. Nakonec padla volba na borce ošlehané zkušenostmi z bundesligy. Vždyť Hubník hraje v Hertě a Kadlec v Leverkusenu. A efekt byl náramný. Do přestávky alespoň Gebre Selassie vybočoval z jinak bídného představení zadáků, po změně stran už i borec z liberecké sestavy předváděl dílo hodné večerníčkových postav.
„Kdybychom měli větší důraz, vstřelili bychom ještě více gólů. Měli jsme tolik prostoru, že jsme prostě měli soupeři nasázet více branek než jen čtyři. Kvalitnější tým by Čechy potrestal mnohem razantněji," vysmíval se Dick Advocaat, trenér ruského týmu, skutečně nestandardnímu výkonu české defenzivy.
Etudy hodné večerníčku
Po přestávce totiž Kadlec hořel v defenzivě dál. Hubník na postu stopera zrovna tak. Sivok jim zdatně sekundoval. Ale je třeba vidět, že rovněž záložníci usilovali snad v tajné interní soutěži o získání přezdívek dvou figurek. Plněním defenzivních úkolů statečně pohrdali. „Míče létaly kolem nás, Rusové se na nás pořád hrnuli, což nebylo moc příjemné. Po ztrátě balónu měli protivníci bleskové brejky a jejich nápor byl fakt velký," posteskl si Hubník, jenž se Sivokem a Kadlecem předvedli ještě další dvě vydařené etudy hodné filmového večerníčku, čímž jen umocnili zmar českého týmu.
„Nevzpomínám si, kdy jsme dostali čtyři góly v reprezentaci. Ale nesmíme klopit hlavu. Polsko s Řeckem remizovalo, což nám nahrává. Pokud dvakrát vyhrajeme, jsme ve čtvrtfinále," skutečně nevěšel hlavu Kadlec.
Jen tehdy totiž český tým uslyší z reproduktorů na stadiónu ve Vratislavi melodii z Pata a Mata, kterou si pro změnu zvolil na oslavu vítězství. Zatím se však vžil jen do role popletů, jejichž kouskům se smějí pravidelně před spaním děti i jejich rodiče.
