Oholený Baroš řádil jako tajfun, vstřelil tři góly a deset tisíc diváků mu tleskalo vstoje

Cítím se dobře od první chvíle, kdy jsem se do Baníku vrátil. Potrénoval jsem, také jsem potřeboval se s týmem sžít. Dneska všecko klaplo. Naše mužstvo hrálo dobře a mně se podařilo přidat korunku v podobě tří gólů. Jsem samozřejmě moc rád.

Oni dobře vědí, že je mám rád, že mi vyhovují. V týdnu jsme je nacvičovali. Věděli jsme, že takhle je potřeba na Hradec jít. Na videu jsme sledovali sestřihy z jeho utkání. Je dobře, že dvě přihrávky ke mně prošly, a když vezmu celé utkání, mohli jsme přidat ještě další góly. Tři body jsou pro nás cenné jako zlato. Strašně moc jsme je potřebovali.

Na první mi dobře sklepl míč hlavou Souky (Petr Soukup), já jsem si jej postrčil mezi obránci, prostor se mi otevřel a zakončil jsem podél gólmana. K druhému mi pomohl obloukem za obranu Hablis (Jan Hable). Běžel jsem sám, brankář šel na zem, tak jsem míč dloubnul přes něho do brány. Třetí mi přineslo štěstí, když balón vystřelil Kuky (Kukec) do tyče a on se odrazil přímo ke mně. Stačilo jej dorazit do prázdné brány.

Mohl jsem vystřelit, ale viděl jsem, že mám před sebou místo a gólman byl ještě v brance. Tlačil se na mne defenzivní záložník, pomohl jsem si tělem a podél gólmana, který vyběhnul, trefil do sítě.

V Turecku, ale už nevím, jestli to bylo v minulé sezóně, anebo v předminulé.

Ne, je první.

Ohromně pomohl první gól už ve 4. minutě. Hradec musel zcela změnit způsob hry, byl donucen ji otevřít a být aktivní, aby měl šanci vyrovnat. To nám strašně pomohlo.

Samozřejmě krásný. Vidíte, už to bude rok. My potřebujeme zachránit Baník a na osobní statistky nehrajeme. I když samozřejmě jsem obrovsky rád, že se mi povedly tři góly, nebudu říkat, že ne. Jsem a opravdu moc.

Určitě, protože kdybych na gól čekal dlouho, tlak na mne by stoupal. Takhle mohu být dále klidný a těšit se z fotbalu.

Ano. Hned ve 2. minutě z ostrého úhlu jsem trefil obránce. A ještě v prvním poločase mi poslal přihrávku Kuky, ale branku jsem netrefil.

Vedli jsme 3:0, bylo rozhodnuto. Tahal mě stehenní sval, nechtěl jsem riskovat zranění, o střídání jsem si sám řekl.

Vousy přece nemají s fotbalem nic společného.

Celý rozhovor s Milanem Barošem přinese pondělní Právo.