Článek
Pět zápasů, to je pořádná pálka. Čekal jste, že bude trest tak vysoký?
No, je to hodně, ale upřímně, čekal jsem i vyšší trest. Mám nálepku recidivisty a sudí i disciplinárka si na mně honí triko. Napadlo mě, že si už na podzim nezahraju. Takhle stihnu ještě zápas s Mladou Boleslaví. Už se těším.
Co jste vlastně udělal?
Řekl jsem rozhodčímu, ať jde do hajzlu, co to píská. Samozřejmě jsem mu to řekl s naběhlou žílou na krku a pořádně od plic. Sudí Franěk jako by na to čekal. Sotva jsem otevřel pusu, tasil žlutou. A než jsem pusu zavřel, vytáhl červenou.
Opravdu jste se ho ani nedotkl?
To v žádném případě!
Víte, že jste mohl dostat i půl roku?
Slyšel jsem to, ale to už by bylo snad přehnané, i když vím, že některým sudím a lidem dělá potěšení, když mě můžou vyhodit. Při tom kolikrát na hřišti padají mnohem horší výrazy od hráčů, ale ty oni neslyší. Zřejmě je podstatné, kdo to řekne. A vyhodit Řepku, to je věc, o které může vyprávět léta.
Podle očitých svědků jste nebyl v chumlu českobudějovických hráčů, kteří se seběhli kolem sudího hned po nařízení penalty i poté, co ji Lafata proměnil. Proč jste k němu pak šel?
Byl jsem přesvědčený, že ta penalta nebyla. Bublalo to ve mně. Snažil jsem se držet, ale pak přišel blikanec a už jsem na něj vyrukoval s celou parádou, jak to umím.
Kam byste tenhle trest mezi ostatními, které jste dostal, zařadil?
Není malý, ale ani velký. Dostal jsem horší, třeba když mi sebrali kapitánskou pásku na víc jak rok. Nemluvě o pokutách.
Máte spočítáno, co vás vaše blikance stály?
Přesně ne, ale v knize Rebel jsem mluvil o více než třech miliónech korun na pokutách. Ty ovšem nebyly jen za červené karty, ale i za jiné prohřešky... Za kreténa, což jsem řekl kouči Večeřovi, zdvižený prostředníček v Jablonci a exces v Teplicích, plivanec na Volešáka, nebo údajné popíjení po prohře se Žilinou... Počítám do toho i ty klubové pokuty. Ty jsem také platil. Když vezmu dohromady tresty na zápasy, včetně těch za čtyři, osm nebo dvanáct žlutých, pak to jsou skoro dvě sezóny, ale možná i víc.
Víte, že to byla jubilejní dvacátá červená v mistrovských zápasech v seniorské kategorii za dvacet let?
To vím moc dobře. Jsou spočítané v Rebelovi i s mým komentářem.
Pamatujete si na tu první?
Ano, před dvaceti roky v Hradci Králové, ještě v dresu Baníku. Nebylo mi ani osmnáct a dostal jsem ji také za hrubé nesportovní chování. Tenkrát jsem také vynadal rozhodčímu. Kruh se uzavřel...
Zápas s Mladou Boleslaví se hraje poslední listopadový víkend. Co budete dělat?
Trénovat a chystat se na něj. Má to jedinou výhodu, že si snad dám alespoň trochu dohromady pochroumané koleno, s nímž hraju celý podzim a beru bolest tišící léky.
Před časem jste se zmínil, že pomalu zvažujete konec kariéry. Neuspíší ho tenhle trest?
Tak ten určitě ne! Řekl jsem to v souvislosti s kolenem, protože kolikrát moje ranní vstávání spíš připomíná exhumaci. Ale to jsou chvilkové stavy. Dokud mi bude sloužit zdraví a budu na ligu mít, chci hrát. Až ucítím, že už na to nestačím, odejdu sám. Ale ten moment chci co nejvíc oddálit, protože to by byla moje polosmrt.
