Článek
Nieciecza je přitom úplně obyčejná vesnice. Obklopují ji rozlehlé lány, na nichž místní rolníci pěstují hlavně kukuřici. V obci je jediný obchod, v němž lze koupit vše od chleba přes vodku až po svíčky na hrob. Také kostel tam mají nevelký, dvě kapličky a od poslední soboty i fotbalové mužstvo, o němž si povídá celé Polsko.
„Něco takového se v historii polského fotbalu ještě nikdy nestalo. Zatím nejmenší město, jehož tým se probojoval do extraligy, byl 7,5 tisícový Pniew z Krakovského vojvodství, ovšem vydržel tam jenom dva roky. Teď je to ale víska s desetkrát nižším počtem obyvatel," rozplýval se reportér TVN24 v přímém přenosu z návsi v Niecieczi.
Klub se stoletou tradicí
Klub má více než stoletou tradici a pěkný fotbalový stadion, který však pojme jen dva tisíce diváků. Je to sice trojnásobek obyvatel vesničky, ale na extraligová utkání je příliš malý a hrát se tam nebude. V dohledné době se má nicméně stavit nový, moderní, i s vyhřívaným trávníkem. Zatím se domácí zápasy odehrají na stadiónu v Krakově, kam to mají z Nieciecze 70 kilometrů. Týmu jej ochotně zapůjčil a bleskově dovybavil Polský fotbalový svaz.
Až na dva mladé a poměrně neznámé Slováky Petera Masla a Dalibora Plevu hrají za Termalicu Bruk-Bet výhradně Poláci. Financuje ho a s pomocí managementu své firmy také řídí Krzystof Witkowski, místní výrobce známých betonových dlažebních kostek Bruk-Bet, jejichž název je i ve jménu klubu.
I kněz kvůli zápasu odloží mši
Fotbalem žije dlouhé roky celá vesnice, včetně starých babiček. „Jsme ze vsi, ale jsme nejlepší," odvážně skandují seniorky i na hřištích soupeřů. Právě ony vymohly u místního kněze, aby občas přeložil mši a lidé mohli na utkání. Párkrát zlanařili na zápas i duchovního, ale hra jej prý příliš nezaujala. „Jenomže teď, když budeme kopat proti Legii Varšava nebo Visle Krakov, se, dá-li Všemohoucí, stane skalním fanouškem i velebný pán," doufá sedmdesátiletá paní Helena, která se už nemůže začátku extraligy dočkat.
