Článek
Mohuč si letos vybojovala účast v kvalifikaci Evropské ligy. „Byla to jedna z nejlepších sezón klubu i moje za poslední roky,“ přiznal Pospěch, který byl v mohučském dresu spíš zvyklý hrát o záchranu. „Skutečně byl zájem, abych zůstal, ale byl jsem pevně rozhodnutý. Chci se věnovat dceři a rodině. Hrál jsem i Ligu mistrů, takže ta kvalifikace nebyla až tak velkým lákadlem,“ odmítl, že by ho v Mohuči vzhledem k možnosti zahrát si evropský pohár přemluvili.
Bude vzpomínat na báječné fanoušky
Tři a půl roku oblékal dres Mohuče v bundeslize. Zažil spoustu velkých zápasů, odehrál jich téměř devadesát a dal i gól. Bude na co vzpomínat. „To v každém případě. Především na celé působení v bundeslize, je to skutečně velice kvalitní soutěž s perfektním zázemím. Určitě jedna z nejlepších na světě. V Mohuči byla báječná atmosféra. Fanoušci byli vděční, že se ve městě hraje nejvyšší soutěž. Velmi si toho vážili a stáli za námi, i když se třeba nedařilo. Mysleli pozitivně a přenášeli to i na nás. Byli úžasní,“ vzkázal těm, kteří na stadiónu am Bruchweg skandovali jeho jméno.
Odborníci jej označují za jednoho z nejužitečnějších hráčů v rámci bundesligy. Pro Mohuč byl téměř nepostradatelný a také toho odehrál nejvíc. „To víte, že taková ocenění hodně těší. Odehrál jsem toho hodně, byl jsem vděčný za důvěru, kterou jsem dostával a vždycky jsem se snažil mužstvu maximálně pomoci. Jsem vděčný za to, že jsem si mohl zahrát bundesligu a v takovém klubu jako je FSV Mohuč,“ pravil chvějícím se hlasem.
V Kodani brali jen tituly
Pospěch získal v roce 2004 titul s Baníkem, O rok později přestoupil do Sparty, s níž v roce 2007 vybojoval dokonce double. V roce 2008 zamířil do FC Kodaň, odkud v zimě 2011 přestoupil do Mohuče. Nabízí se srovnání dvou kvalitních zahraničních klubů.
„V obou bylo perfektní zázemí, ale rozdíl byl v ambicích. FC Kodaň je největší dánský klub. Třikrát jsem s ní byl mistrem a získal i dánský double. Tam se bere jen vítězství a tituly, cokoliv jiného je neúspěch. Mohuč je ve svých ambicích skromnější. Chce hrát v klidném středu tabulky, nemít starosti se záchranou. Když se vydaří sezóna, tak jako ta právě skončená, pak chce bojovat o evropské poháry, ale to už je bonus navíc,“ nabídl svůj pohled Zdeněk Pospěch.
Baníku i jiným by nejspíš poděkoval
Opavský rodák začínal s fotbalem právě v tomto slezském městě. Krátce působil v Dukle Hranice, Třinci a Nové Huti Ostrava. V Opavě si ale zahrál první ligu a v roce 2001 zamířil do Baníku. S fotbalem končit nechce a oba zmíněné kluby ze slezské části moravskoslezského kraje jsou pevně v jeho srdci. To rodné ale víc.
„Opava má přede všemi zájemci přednost. Zatím jsem ale s nikým nejednal. Stěhuji se, mám spoustu zařizování. Až se zabydlím, tak se na to vrhnu. Ale je na to čas. Počítám, že fotbalovým věcem se začnu věnovat v nejbližších týdnech. Čekám také, jestli Opava postoupí do druhé ligy. Už se dokonce některé kluby z nejvyšší soutěže ozvaly. Nabídka z Baníku by bylo moc hezká... Ale nejspíš bych zdvořile poděkoval. Pro mne je skutečně první variantou Opava. Už nechci nikam jezdit, ani těch pár desítek kilometrů. S opavskými zástupci chci mluvit nejdříve,“ řekl naprosto přesvědčivě stále velice rychlý, technický a zejména nesmírně zkušený obránce Zdeněk Pospěch, který je jen jmenovcem kanonýra Dukly Zbyňka Pospěcha.
Konec kariéry zdaleka nevyhlíží
Čas se nedá zastavit. Jednou přijde definitivní rozloučení s velkým fotbalem. S tím počítá i Zdeněk Pospěch, ale zatím tuhle variantu neřeší. „Žádný časový horizont, do kolika let budu hrát, si nedávám. Pořád se cítím výborně, hlavně fyzicky, a mám chuť do fotbalu. Samozřejmě bude záležet na zdraví, jak dlouho mi vydrží, jak mi to půjde na hřišti a jestli mě bude fotbal pořád tak bavit,“ řekl vážně.
„Pochopitelně důležitým faktorem bude moje adaptace zpátky na náš fotbal a do prostředí, v němž se hraje. O svojí budoucnosti, až skončím s fotbalem, jsem přemýšlel, ale zatím jsem na nic nepřišel. Věřím, že mám ještě dost času,“ rozloučil se Pospěch.
