Článek
Základní předpoklad pro uspořádání je jasný, led musí mít tloušťku alespoň 15 centimetrů po celé délce dráhy, aby vydržel nápor očekávaných 16000 účastníků. Kam se s účastí hobby závodníků hrabe třeba Jizerská padesátka...
"Má to dvanáct třináct centimetrů, něco chybí, ale s tímhle mrazem to půjde," říká spokojeně v obci Hindenloopen kontrolor tloušťky ledu Gauke Bootsma. "Myslím, že na pětasedmdesát procent závod bude.“
Start i cíl je v Leeuwardenu. V historii se tenhle unikát konal patnáctkrát. Čekání od poslední možnosti jet je dlouhé, už patnáctileté. O to více všichni v Nizozemsku sledují předpovědi počasí. A chtějí jediné: mráz. V zemi, kde je rychlobruslení národním sportem, má vlna sibiřského chladu spoustu podporovatelů, zatímco skoro celá Evropa prská.
První vítěz slavného závodu Minne Hoekstra jel 200 km skoro 14 hodin. Bylo to v roce 1909, kdy se poprvé podařilo realizovat poměrně starou myšlenku spojit města na severu země sportovní akcí. Kolem romantických větrných mlýnů i centry měst vede trať. Poslední závod ovládl Henk Angenent, potřeboval na to už jen 6 hodin a 49 minut.
S historií podniku jsou spjaty i kuriozity. V roce 1963 dokončilo jen 69 bruslařů z 10 000 účastníků kvůli extrémnímu mrazu - teplota klesala až na minus 18. A ještě k tomu pořádně fičelo od východu. Tehdy hlavní ochranou proti zimě byly noviny pod oblečením...
Pak se nejelo až do roku 1985, byla to nejdelší pauza v konání závodu. Sport se mezitím radikálně změnil. Hlavně brusle. Ale na počasí nikdo vyzrát nestačil. Právě v roce 1985 byl pro změnu souboj ukončen předčasně. Vítěz sice byl známý, ale rekreační bruslaři nuceně ve večerních hodinách museli opouštět trať, protože bylo teplo a led mizel takřka před očima.
Teď něco takového zřejmě nebude hrozit. Místní obyvatelé zatím odklízejí z trati sníh. „Jsou ale dvě možnosti, buď to stáhnout, nebo polít vodou, zmrzne to a led bude ještě silnější,“ radí bruslař Hans van der Mey, jeden z troufalců, kteří se vydají vstříc maratónskému záhulu. Pokud tedy vydrží mráz.