Článek
Praha a luxusní hotel Hilton. Před téměř čtyřiceti lety strastiplná cesta do slovenského Púchova, kde přezval patrně karafiát, obraz a hned autem zpátky. „Byla to složitá cesta, byla zima. Letěl jsem do Holešova, tam mě vyzvedla šestsettrojka, která mě vezla do Púchova. Potom jsme ještě celou noc jeli zpátky domů služební volhou. V pět ráno jsme byli v Praze a celou cestu sněžilo,“ zavzpomínal si Kodeš na dobu diplomů, váz, všude přítomných medailí a chlebíčků s vlašským salátem.
Současní sportovci jsou na tom o poznání lépe, navíc dostávají i finanční odměny. Vítěz ankety Sportovec roku obdrží čtvrt miliónu korun.
„Finance? Žádná finanční odměna nebyla, neexistovaly finanční odměny. Mám plaketku, na které je napsáno Sportovec roku sedmdesát tři. Možná jsem dostal ještě nějaký obraz nebo vázu,“ usmál se nejúspěšnější československý tenista šedesátých a sedmdesátých let minulého století, který se dočkal ještě pozdějšího daru. „Myslím, že mi poslali z Gumáren Púchov nějaké pneumatiky,“ pátral Kodeš v paměti.
Jan Kodeš v dobách největší slávyfoto: PRÁVO
Kodeš se stal legendou pro rok 2011, tenistka Petra Kvitová nejlepší českou sportovkyní za tento rok. Ona slavila ve Wimbledonu letos. Možná získala inspiraci právě z památného utkání z roku 1973. „Bude to znít blbě, ale já jsem ten zápas bohužel nikdy neviděla. Viděla jsem jen nějaké šoty, snad ho budu moci někdy zhlédnout,“ omlouvala se druhá hráčka světa podle žebříčku WTA. „Já ji ho půjčím,“ zareagoval pohotově Kodeš, který i přes rok narození 1946 stále vše bedlivě sleduje.
„Prožíval jsem všechny finále ve Wimbledonu. Ať to byl Ivan Lendl, Jana Novotná nebo Petra Kvitová. Vidím celé zápasy a trpím. Jako bývalý hráč s nimi na kurtu hraju. V určitých momentech tušíte, kdy je situace hodně důležitá. Když se daří, tak to je prima, když ne, tak je to horší,“ dodala legenda, která při přebírání ocenění zažívala stav fyzické i duševní změny.
„Nemám slov, těžko se mi dýchá. Nevím, co se zítra stane, až se probudím a řeknu si: Jsem legenda."
