Článek
Jak jste přímo v Londýně prožíval její triumf?
Petra mi svým wimbledonským vítězstvím splnila dva velké sny. Ten první sní každý, kdo má tenisový klub. Já jsem si dvacet let představoval, že náš svěřenec vyhraje Wimbledon, a teď to vyšlo! Ten druhý je pak sen sportovního manažera o velkém vítězství jeho svěřence. Není toho na světě o moc víc než výhra ve Wimbledonu. Navíc před zraky současných i budoucích marketingových partnerů.
Než jste se začal věnovat manažerské práci, v mládí jste skákal padákem. Zrovna na milovníka adrenalinu bych vás přitom netipoval…
Mám 42 seskoků. Když jsem skončil na fakultě, absolvoval jsem službu v Prostějově, abych nemusel na vojnu do Michalovců. Nechtěl jsem z domova, měl jsem v Prostějově holku, ale že bych z toho měl nějaký mimořádný adrenalin, to tedy ne. (úsměv)
Když sháníte jednotlivé hvězdy, komunikujete přímo s nimi, nebo na to máte lidi?
Převážně využívám lidí, kteří se v tom umějí dobře pohybovat. Mám odborníky na jednotlivá sportovní odvětví. A díky tomu, že se v tom pohybuju dlouho, už vím, komu můžu důvěřovat.
Je to i proto, že nevládnete angličtinou? Považujete to za handicap?
Ano, někdy za silný, ale už jsem se s tím vyrovnal. Okruh firem, se kterými naše agentura spolupracuje, už mě zná a přijímají tu hru, že mezi mnou a jimi je někdo, kdo mi umožní dobře komunikovat. Nestaví mě do role, kdy bych nevěděl, o čem se jedná. Kdybych v době studií věděl, jak ta angličtina bude důležitá, asi bych se jí věnoval víc, ale měl jsem pocit, že železná opona nepadne a ruština mi vystačí. Udělal jsem chybu.
Hrajete golf?
Já jsem jím nikdy nebyl osloven, tenhle sport mi unikl. Občas se na něj podívám v televizi, ale ani tam mi moc neříká.
Petra Kvitová splnila hned dva sny.foto: Právo/Jan Handrejch
Vidíte, přitom se říká, že kdo chce ve světě businessu něco znamenat, musí golf hrát…
Mám okruh kamarádů, se kterými to táhnu už dlouho. Šéfa Unicredit Bank Jirku Kunerta, spolumajitele Třineckých železáren Tomáše Chrenka a Andreje Babiše z Agrofertu, a ani jeden z nich golf nehraje. Kdyby mi všichni řekli, že když nebudu hrát golf, tak se mnou nebudou spolupracovat, asi bych se překonal, ale považuju to za příliš časově náročnou aktivitu na to, co si můžu dovolit.
Na jakou akci z těch, které jste v Česku uspořádal, jste nejvíce pyšný?
Dlouhodobě na Zlatou tretru. Vstoupil jsem do ní v momentě, kdy pomalu končila, Honza Slanina moc nevěděl co s ní, a my jsme z pohasínajícího mítinku udělali akci, která přímo konkuruje Diamantové lize. A z těch jednorázových to byl projekt NHL. Pocítili jsme atmosféru něčeho, co tu nikdy nebylo, byť to trochu utrpělo neúčastí Jardy Jágra. Vloni jsme zase jako vizionáři trefili správný tým (Boston se pak stal vítězem Stanley Cupu – pozn. red.).
V nové sezóně se NHL do Prahy nevrátí. Co za rok?
Je to otázka nabídky. Ta není vždy odpovídající a my si po těch zkušenostech nemůžeme dovolit přivést neatraktivní dvojici. Z důvodů prestiže i obchodních. Když máte nasadit ceny odpovídající hodnotě NHL, musíte mít hvězdy. Můžou nabídnout Pittsburgh, kde ty hvězdy jsou, nebo klub s velkým českým hráčem. A těch dneska není tolik.
Láká vás na druhý pokus dostat Jágra v dresu týmu NHL do Prahy?
Pro mě je Jarda symbolem českého hokeje. Máme spolu nadstandardní vztahy, jsme kamarádi. Také jsem mu radil, ať se do zámoří vrátí, podle mě udělal dobře, protože si nedovedu představit jeho neskutečně slavnou kariéru bez konce v NHL. Můžeme se bavit o KHL jakkoliv, ale vždy budou všechny ty statistiky a rekordy spojeny s NHL.
Mluvil jste i o plánu na zápas NHL pod otevřeným nebem v Edenu. Nebyl tento nápad až příliš odvážný?
Udělal jsem trošku chybu a řekl to příliš brzy. Když jsem uvažoval o NHL na otevřeném kluzišti, kalkuloval jsem s kulisou 30 000 diváků a odpovídajícím příjmem ze vstupného. Tím, že to v zámoří posunuli do megaarén, dostává se to pro nás do polohy naprosto nemožné. Protože když zjistí, že z té akce měli příjem 10 miliónů dolarů plus 15 procent obchodní přirážky, tak je pro nás 11,5 miliónu dolarů cena, kterou nemůžeme zaplatit. Mohli bychom konkurovat snad jedině starým spartakiádním Strahovem…
Platí ve sportovním marketingu, že s neomezenými zdroji si můžete koupit kohokoliv?
Není to jen o penězích, ale je to otázka vztahů s týmem. Dnes už většina největších hvězd o svém programu nerozhoduje. Jejich tým je složen z obchodního manažera a trenéra. Ti dva rozhodují, jestli to místo, termín a nabídka jsou odpovídající. Když s nimi máš dobrý vztah, můžeš najít konsenzus. Když ho nemáš, tak to nezaplatíš. Klasický případ je Bolt. Neběží na spoustě mítinků Diamantové ligy, které by mu byly schopny zaplatit víc než my. Ale jemu se v Ostravě líbí a my lidi kolem něj prostě umíme.
Vychutnal jste si vůbec jeho ostravské vystoupení? V minulosti jste prohlásil, že sportovci vás zajímají jen do podpisu smlouvy, pak už chystáte další akce…
I při letošní Tretře jsem tam ve skyboxu absolvoval spoustu obchodních schůzek. Pohlídal jsem si právě jen stovku Bolta, čtvrtku překážek a dvoustovku. Míra úspěšnosti Tretry pro mě není jen v tom, jaký čas Bolt zaběhne, ale i v tom, kolik peněz zajistím na příští rok. Tady platí dvojnásob: „Kdo chvíli stál, stojí opodál.“
Byl Bolt nejdražším z individuálních sportovců, které jste do Česka přivedl?
Po olympiádě, kde udělal tři zlaté medaile, byl Bolt nejdražší. Ale jsem přesvědčen, že jeho cena s ohledem na jeho umění a jeho mediální schopnost je pořád velmi slušná.
Jaké máte další manažerské sny? Koho byste do Česka ještě rád přivedl?
Vždy jsem fandil Realu Madrid, ale do fotbalu jsem nikdy nevstoupil a už to asi nevyjde. A s NBA děláme pokus o kemp jednoho týmu.
Samotný zápas NBA by stál o hodně víc než utkání NHL?
Asi čtyřikrát, spočítal jsem to téměř na 500 miliónů korun. To bychom museli dát vstupné kolem 20 tisíc, a pak se obávám, aby tam neseděla Česká sportovní s pár prominenty sama…
Jak důležité je pro vaši práci mít dobré vztahy s politiky?
Je důležité mít vztahy s lidmi, kteří se umějí na tomto hříšném světě pohybovat, a není to zdaleka jen o politicích. Já respektuji, že pokud někdo dosáhl postu šéfa Sněmovny, ministra nebo premiéra, musel něco dokázat. A já si vážím toho, když přijde na naši akci.
Když vám firma nabídne, že bude sponzorovat některou z vašich akcí, ale potřebuje se setkat s tím a tím, vy to dokážete zařídit?
Tahle pionýrská doba je dávno pryč. Dneska si to ta firma nedovolí říct. Na Tretře se potkávají šéfové strojírenských podniků a baví se o cenách produkce, ale že by se potřebovali potkat s politikem? To ne. Dneska možnost navštívit Parlament není nestandardní.
Sám jste působil jako asistent poslance Šoltyse…
Ale ten příběh je pragmatický. Když se chcete dostat do parlamentu a nestát tam frontu a zapisovat se, je dobré mít kartičku. Mně jistá osoba zprostředkovala pana Šoltyse, já jsem ho viděl asi třikrát v životě, ale on měl volný post asistenta. Tak jsme se domluvili.
Pomohly vám kontakty s politiky i k dotacím z rozpočtu pro prostějovský klub?
K nim mi pomohly zejména výsledky. Jsme 21 let nejlepším klubem v Česku, a když jsem s těmito výsledky přišel do Parlamentu v době, kdy měl rozpočtový výbor možnost podpořit nějaké projekty, tak na to slyšeli. Jsem zastáncem toho, že když máte výsledky a ukážete, že to umíte, můžete natáhnout ruku, aby vás někdo podpořil.
Ale bez těch kontaktů by to nešlo…
Přednáším sportovní marketing a způsob školometské výuky je takový, aby studenti připravili skvělý projekt, doplnili ho obrázky a diagramy, poslali ho do firmy, a není možné, že ta firma nezareaguje. Já ale těm studentům vysvětluju, že majitel firmy má na stole štos papírů a musí přijít někdo a říct mu: „Hele, v tom štosu ten třetí projekt od spodu dělala Česká sportovní, a ta to umí.“ Pokud tohle neumíte a nemáte dar se prosadit, můžete dělat projekty, jaké chcete, ale finanční prostředky na ně neseženete. A dělat sportovní projekty bez peněz se nedá.
