Článek
Už se vám někdy tyč při skoku zlomila?
Stalo se mi to před rokem při prvním nebo druhém závodě, podle pravidel se při zlomení tyči pokus opakuje, tak jsem tehdy skákal dál. To tady nešlo…
Co vás po dopadu na doskočiště vyděsilo víc? Bolest nebo krev crčící z vaší dlaně?
Udělal jsem salto, dopadl a bolest nejdřív necítil. Až pak jsem se koukl do dlaně a viděl jsem, co jsem nechtěl. Šlachu…
Ruku jste si roztrhl o zlomený konec tyče?
Ta tyč musela být vadná, protože se rozlomila na dva kusy, většinou se láme na tři, tím se ta síla rozloží a je z toho maximálně modřina, netrhá kůži. Takhle mi to veškeré napětí přešlo do spodní ruky a ta se vibrací roztrhla. Roli asi hrálo i magnesium, které si na ruce dáváme, kvůli němu byla ruka vysušenější a snáze praskla.
Tyčkaři Michalu Balnerovi teče krev z ruky poté, co mu při jednom z pokusů v ukrajinském Doněcku praskla tyč.foto: ČTK/AP/Efrem Lukatsky
Bral jste si na vyšší výšku nadstandardně tvrdou tyč?
To ne, na první dva pokusy jsem si bral tvrdší, ale v hale jsem se rozcvičoval od tři čtvrtě na dvanáct a tohle se stalo v šest. Už to bylo dlouhé, dva pokusy jsem zabalil, ne třetí jsem si vzal svoji nejoblíbenější tyčku. Bohužel selhala…
Pak vás odvezli rovnou do nemocnice?
Nejdříve tam trochu pobíhali, nevěděli, co a jak, pak mi to zavázal lékař závodu a odvezli mě služebákem do nemocnice, nebo spíš ambulance.
Jak na vás doněcká poliklinika působila?
Ukrajinská nemocnice, to se musí vidět… Přišel jsem tam, bylo tam pár lidí v čekárně, ale věděli o mně, tak mě vzali dovnitř. Doktor se koukl, jestli hýbu prsty a šlachy jsou v pohodě, pak šel do budovy před nemocnicí, nafasoval jehly a šli jsme na sál. Tam mi zavázal ruku, aby se odkrvila a šil. Doktoři na sále měli v ruce cigárko, ty podmínky nejdou popsat.
Zákrok jste sledoval?
Přikryli mě plachtou, abych to neviděl, takže jsem ani nevěděl, kolik tam mám stehů. S doktorem jsem komunikoval rusky, nějak jsme si rozuměli.
I přes zranění skončil tyčkař Michal Balner v Doněcku třetí a vyhrál fotoaparát, kterým se nechal zvěčnit.foto: www.topathletics.org
Pak jste se ještě vracel do haly?
Už mě odvezli na hotel. Všichni šli na raut, mně přinesli večeři, tak jsem pojedl a zůstal na pokoji. Myslel jsem, že se vyspím, ale nemohl jsem usnout, tak jsem koukal na filmy, abych se odreagoval.
Ruka asi přicházela k sobě…
Ráno byla bolest nejhorší, dostal jsem nějaké prášky, které to otupěly. Pak jsem to nejvíc cítil v letadle, když jsme stoupali a klesali.
Mítink v Doněcku organizuje světový rekordman Bubka, zajímal se o vás stav?
Nedoneslo se ke mně, ale vím, že všechny ty lékaře zařizoval přes své lidi.
Na jak dlouho vás tohle zranění vyřadí ze závodění? Je šance stihnout halové mistrovství Evropy?
Doktor tvrdil čtyři měsíce bez sportu, ale tady mi říkali, že mi po čtrnácti dnech můžou vyndat stehy, pak by ještě týden zbýval. Ale může to bolet, natéct… Nemůžu to vyloučit, ale nevidím to moc reálně.
Mrzí to asi o to víc, že jste skočil 570 a útočil na český rekord…
Cítil jsem, že forma na něj byla, ale tyčka řekla, že ještě ne. (trpký úsměv)
Slyšel jste někdy o takovém zranění?
Ne. Slyšel jsem o modřinách v dlaních, odřeninách, ale tohle asi nikdo neviděl.
