Hlavní obsah

Železný se Špotákovou vědí: Lidi teď čekají, že to bude bomba

To spojení má logiku. Oštěpařská legenda let nedávno minulých vzala pod svá křídla největší hvězdu současnosti. V roli kouče se Jan Železný s novou svěřenkyní Barborou Špotákovou vzájemně oťukávají už skoro tři měsíce. Ve společném dvojrozhovoru mluví o velkých očekáváních, hrozbě ponorkové nemoci i rivalitě ve skupině.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Oštěpaři Barbora Špotáková a Jan Železný

Článek

Honzo, kdy vy jste v sobě objevil touhu a schopnost předávat své zkušenosti dál?

Železný: Už během kariéry. Když jsem trénoval se Stevem Backleym nebo Sergejem Makarovem, tak mi řekli, jestli bych jim nepomohl. Nebyla to ještě klasická trenérská práce, ale z něčeho to vycházelo. Pak už k tomu člověk buď má vztah, nebo nemá.

Báro, vy u sebe pozorujete podobné tendence? Jakubu Vadlejchovi jste radila už v době, kdy jste trénovali u Rudolfa Černého…

Špotáková: To jo, on i Irena Šedivá přišli jako šestnáctiletí, bylo jim co sdělovat skoro pořád. Teď už to tolik nedělám. Kuba už má zkušeností dost, navíc je tu Honza, který jim řekne všechno. Ruda přece jen o tom oštěpu tolik nevěděl, teď už nic říkat nemusím.

Železný: Mně by to přitom nevadilo. Bára by k tomu sklony určitě měla, byla by dobrá trenérka. Určitě by na to měla víc, než někteří jiní, protože dokáže vidět techniku a pohyb.

Špotáková: Tady ve skupině si k tomu každý něco řekne, navzájem si sdělujeme, co funguje. S Kubou jsme teď dělali jednu změnu, tak si říkáme, co to s kým dělá. Některé tréninky nejsou tak povedené, a když máte pocit, že vám to nešlo, je dobré to s někým sdílet.

Honzo, je těžší si vypiplat atleta téměř od začátku jako v případě Petra Frydrycha, nebo dostat hotového oštěpaře a snažit se výkonnost ještě vylepšit?

Železný: Když člověk dostane dobré základy od začátku, je jednodušší v pozdějším věku nasadit fyzickou stránku a kvalitní techniku. Ale dost dobře nejde skloubit profesionální trénování dospělých a k tomu mládež. Možná jednou přijde čas, že to zkusím s mladými.

Jeden z prvních postřehů Báry pod vaším vedením byl, že jste velký perfekcionista. Byl jste takový už jako závodník?

Železný: Asi jsem k tomu musel dojít. Dlouho jsem se trénoval sám a těžil z toho, co jsem odkoukal. Ale nemyslím si, že bych byl totální profesionál. Ani jako závodník, ani teď nejsem ten typ, že bych myslel na atletiku pořád.

Umíte doma vypnout, abyste u rodinné večeře nemyslel na trénink vašich svěřenců?

Železný: Absolutně bez problémů. Člověk je tou atletikou dost zatížený. Když někdy přijdu domů, ani si ten sport v televizi nepustím, jak ho mám dost.

Celý dvojrozhovor najdete v pátečním Právu.

Související témata: