Článek
Nebál jste se tehdy, že pozitivní test vaši kariéru výrazněji poškodí?
Všichni věděli, že mě načapali, ale nějakou nedůvěru jsem necítil. Doteď na mě nějaká hláška proběhne, tak se tomu směju. Nemá cenu to řešit. Co jsem se tehdy bavil Petrem Ďarmekem (tehdejším trenérem Tatranu – pozn. red.), tak mi říkal, že nemá cenu si dávat nějakou pauzu. Nehrál jsem, ale chodil jsem třikrát čtyřikrát s klukama na tréninky, akorát jsem nehrál zápasy. Pak jsem měl smůlu, že když mi vypršel trest a měl jsem hrát zápas, tak jsem si na posledním tréninku přetrhal vazy v rameni.
Tušil jste hned po testu, že může být pozitivní?
Když jsem na něm byl, tak jsem věděl, že jsem předtím nějakou dobu něco měl. Ale nevěděl jsem, jestli se to tam pozná. Oni mě netestovali na marihuanu, ale přišli na to, že mám zvýšenou hladinu testosteronu. Přišlo jim to divný, tak udělali další test a přišli na to.
Mohl jste dostat i delší distanc, bál jste se toho?
Měl jsem samozřejmě strach z toho, že to bude delší. Měl jsem štěstí, že se mě ujal pan Horák, otec mého spoluhráče, který je právník. Procházel to se mnou a vyšlo z toho, že nevěděli, jak s tím naložit, byl jsem první případ. Byl jsem rád, že to byly jen tři měsíce.
Jak se díváte na to, že se marihuana počítá mezi doping, i když výkonnost nezvyšuje?
Myslím, že to zkusil každý druhý a ví, že když si zahulí před zápasem, moc to nepomůže…
Co pro vás bylo tehdy nejtěžší?
Největší strach jsem měl, jak to vezmou doma. Bál jsem táty, což je klasika, přeci jen hlava rodiny. Čekal jsem, že to bude horší. Nějaký čas se mnou nemluvil, ale bral to s nadhledem.
Jak vypadaly ty narážky, co na vás ostatní měli a mají?
Občas někdo něco zahlásí o brčku. V lize spíš z tribuny, když jdu kolem mantinelu, tak slyším, že jsem hulič. Teď jsem se ale zasmál, když jsem narazil na stránky nějakého klubu, který měl články z Fatpipe Cupu, a u Deutsche byla poznámka (hulič, feťák). Když mi někdo nadává do feťáka, tak tomu nerozumím. Že jsem si někde zahulil, neberu jako nějaké feťáctví.
Vždy ty narážky dokážete brát s úsměvem?
Nikdo mě s tím nevytočil. Byla to tehdy moje chyba, mohl jsem si za to sám. Spíš mě pak štvalo, když se mě na to každý ptal a já už myslel, že je klid. Rád bych za tím udělal tlustou čáru, ale vždycky to někdo vytáhne.
Berete to, že nyní hrajete na mistrovství světa, jako happyend v podobě splněného snu?
Splněný sen byl, když jsem jako malý koukal skrz druhou žbrdli na Tatranu a chtěl hrát za áčko. To se mi podařilo, pak byla další cílem reprezentace, to už je to něco navíc.
