Rostislav Pohlmann podruhé bronzový

Pohlmann svým hodem vytvořil nový český rekord. Po bronzové z disku přidal stejnou medaili i v oštěpu. „Domů odjíždím navýsost spokojený. Když jsem hodil přes 39 metrů, byl jsem v šoku. Vůbec jsem to nečekal. Výkon mě moc potěšil,“ komentoval po závodě.

Hod oštěpem navíc přes měsíc vůbec netrénoval. Naposledy házel v půlce srpna na Českém poháru v Chrudimi. V neděli měl sice trénink naplánovaný, ale den po závodech ho zrušil. „Ani trochu jsem neměl náladu. Byl jsem úplně vyždímaný z disku,“ popisoval Pohlmann.

V pondělí trénink také vynechal. „Říkal jsem si, v čem mi to pomůže. Stejně bych hodil nějakých 35 metrů a v závodě to poslal maximálně o dva metry dál, protože bych měl síly pryč. Prostě jsem si řekl, buď se naostro trefím, a nebo ne,“ líčil. Před úterním závodem si ale moc šancí nedával. „Od rána jsem byl takový chcíplý. Byla výhoda, že jsem nešel házet hned ze začátku, takže jsem se mezitím dokázal probudit,“ usmíval se.

Aleš Kisý se po skončení vrhu koulí hodně rozčiloval. „Je to obrovská nespravedlnost. Nemám slov,“ hodnotil problémy s rozhodčím, které měl hned od úvodního pokusu. „Zvedl mi praporek za přešlap. Během hodu se mi posunula házecí stolice a rozhodčímu se to nelíbilo. Přitom má být v klidu jen na začátku vrhu. Když jsem chtěl, aby mi ukázal, podle jakého pravidla mi pokus neuznal, nic neřekl a jen se mi vysmíval,“ řekl Kisý.

V následujících hodech musel kozu posunout oproti jiným závodníkům dál. Přitom na třetího Řeka Fernandese ztratil jen čtyři centimetry. „Stolici jsem měl posunutou o dvanáct centimetrů. Vinou tohoto rozhodnutí mi utekla medaile. Mohl jsem být s přehledem druhý! Jsem znechucený,“ lamentoval Kisý.

Rozhodčím se rovněž nezdálo, že Kisý při vrhu napruží podpěrnou tyč příliš dopředu. „Je to moje specifikum. Ostatní toho tolik nevyužívají. Když se napřahuji, odstrčím se od tyče dozadu. Tyč se mi hne pět centimetrů, ostatním třeba jen dva,“ vysvětloval koulař.

Podle všeho právě v prvním hodu, který nebyl uznán, hodil Kisý nejvíc. „Seděl jsem asi deset minut na koze a čekal, až se to vyřeší. Byl jsem úplně vyřízený,“ sdělil svoje pocity. „Ostatní závodníci taky říkali, co to je za nesmysl, že to v životě neviděli,“ popsal reakci okolí na posunutí stolice dál. „Připadá mi, že Číňané si vytvářejí svoje vlastní pravidla,“ nevěřícně kroutil hlavou. „Vůbec nevím, co můžu dělat. Není žádného dovolání,“ odjížděl ze stadiónu zklamaně.