Lidový běh ‒ nelidská dřina i výsledky

Až mě asi před měsícem oslovila známá s tím, že se běží nějaký běh z Valtic do Prahy. Podíval jsem se na propozice a dlouho mě přemlouvat nemusela. 350 km ve 12 lidech, kteří se budou střídat po 10 km, mi přišlo jako celkem jednoduché. Nejdříve jsem byl zklamaný, že podle pravidel není možné běžet více než jeden úsek v kuse (chtěl jsem běžet 20-30 km), ale z dnešního pohledu jsem za to rád.

Závod byl rozdělený do 36 úseků. Náš team Lazy Trail byl složený z bezva lidí, kteří běhají, ale nikdo z nich podobný závod neběžel a průměrný čas na 10 km byl kolem 55 minut. Na sociálních sítích jsme se domluvili na detailech závodu a na logistice, která je pro tento štafetový závod klíčová. Nechybělo samozřejmě ani vzájemné špičkování, jak kdo trénuje a jak si to užijeme.

Z pohledu logistiky jsme zvolili variantu dvou aut po šesti běžcích. Tady nastal trochu problém, protože nenajdete moc aut, do nichž se vejde šest lidí, kteří v něm prakticky stráví dva dny a mají si v něm ještě mezi běhy odpočinout. Nakonec jsme zvolili tranzit a viano. Volba to byla dobrá, ale myslím, že pro tento typ závodu je obytné auto úplně nejvíc.

Díky tomu, že většina mého týmu pocházela z okolí Brna, sraz byl v sobotu tam. První auto jelo na start již brzy, protože se začínalo v osm hodin. Druhé auto mělo pohodu. Jeho běžci začínali až sedmý úsek, takže jsme se v klidu a vydatně nasnídali.

Na místo předávky jsme dorazili pravděpodobně jako první. A od prvního auta zjišťujeme, že prvenství je naše i v celém závodě! To nás celkem překvapilo. Naším cílem bylo původně doběhnout se ctí a bez zranění. Před závodem jsme si naplánovali předpokládané časy běhů a předávek a už po šestém úseku jsme byli o 45 minut rychlejší, než jsme původně doufali.

Samotné úseky nebyly sice dlouhé (9-11 km), zato se běhaly rychle a s velkým nasazením. Můj plán bylo běžet v tempu kolem 4 min./km, ale hned na začátku jsem zjistil, že to nebude reálné. Krásná krajina v okolí Dolní Moravy byla jako horská dráha. Na svém prvním úseku jsem naměřil převýšení 300 m. To, co jsem vyběhl nahoru, šlo zase dolů, takže z toho bylo nakonec vcelku obstojných 4:15 min./km.

Po doběhnutí nebylo mnoho času na regeneraci. Osvědčilo se nám, když běžec rovnou skočil do auta jedoucího na další předávku a tam se teprve převlékl a mohl odpočívat na další úsek. Obytné auto by asi bylo k nezaplacení.

Největší pohodu jsme měli, když nás všech šest z auta odběhlo. To jsme měli volno na dalších pět až šest hodin. Pokud bylo kde, rádi jsme zašli na večeři. Pokud ne, volili jsme regeneraci ve spacáku nebo spali v tělocvičně v jednom ze dvou odpočinkových míst na trase.

S nočními úseky přišla povinnost nosit reflexní vestu, čelovky a červené blikačky a také velké otazníky. Jak se nám povede v noci? Už po prvních kilometrech se ukazovalo, že noční běh zvládáme dobře a prý snad dokonce i za lepších rychlostí než přes den. Únava je ale v našich řadách znát. Většina našeho týmu nikdy neabsolvovala několikafázový běh, a už vůbec ne v noci.

Přesto si každý drží svůj standard a náš Lazy Trail bojuje o bednu. První je teď tým Aj. Každý teď vede takříkajíc svůj vlastní boj. Vedou nad námi asi o hodinu. To už není v našich silách dotáhnout. Soustředíme se sami na sebe a doufáme, že vydržíme až do konce.

Při poslední předávce aut (cca 60 km do cíle) už tušíme, že pokud nedojde k nějakému zranění, budeme bojovat o druhé místo. Tratě kolem Jílového u Prahy a Sázavy jsou ale těžké a kopce dávají všem zabrat. Důležité je dobře rozvrhnout tempo a hlídat si výživu tak, abychom nedostali hlaďáka nebo neměli křeče.

Tratě jsou špičkově značené a šipky na silnici jsou snad všude. Prý to organizátoři značili týden. Tam, kde nejsou šipky, jsou fáborky a naše obavy, že někde zakufrujeme, se ukazují jako liché. Blíží se Praha! V posledních úsecích běžíme nejrychlejší mezičasy a tak začínáme věřit, že se to povede a druhé místo bude naše.

Běžím poslední úsek po cyklostezce Zbraslav-Císařský ostrov. Tady jsem doma, tady běhám většinu tréninků. Proto si to užívám. Nohy jsou ale tuhé, sotva chodím. Nasazuji kompresní návleky na stehna a lýtka. Celkem to jde. Posledních pár metrů dobíháme společně a jsem rád, že jsme v cíli! Náš čas 28:54 je sice o 3 hodiny pomalejší než čas prvního týmu, ale pro nás je to super výsledek.

Myslím, že se zrodil další běžecký fenomén. Většina lidí chce zkoušet nové výzvy a v době, kdy jsou půlmaratóny vyprodané dlouho dopředu, dává tento závod smysl. Sejde se na něm parta lidí, kteří běží se společným cílem a mají díky nočnímu běhu daleko více zážitků než při standardním městském závodě. Náš tým, povzbuzen tímto výsledkem, nebude příští rok na startu chybět. Jen budeme lépe připraveni a o letošní zkušenosti bohatší. V roce 2016 na startu - Ahoj!